Jeho úsměv✔

//5//

,,Co tu děláš?" zeptala jsem se se zvědavým tónem. ,,Hehe," poškrábal se na zátylku, ,,měl jsem hlad, tak jsem si přišel něco koupit. A co ty tu děláš?" ,,Nakupuji na večeři.'' odpověděla jsem a ukázala na košíček plný jídla, který jsem držela v ruce. ,,Ty si vaříš sama?'' zeptal se mě Kou. ,,Já sama bydlím." uchechtla jsem se. ,,A-aha.'' řekl a zakryl si obličej dlaní. ,,Má dlaň je oproti té jeho tak malička.'' pomyslela jsem si a podívala se na svou dlaň.


 ,,Na co koukáš?" zeptal se zvědavě Kou. Zvedla jsem svůj pohled abych mu odpověděla, ale když jsem se na něj chtěla podívat, naklonil se blízko k mému obličeji. Jeho obličej byl asi 3 centimetry od toho mého. ,,T-tak blízko!!-'' vykřikla jsem. Kou mi rychle zakryl ústa jeho rukou abych moc nekřičela. Cítila jsem jak se začínám červenat, ale to nebylo jediné, taky jsem cítila ten hřejivý pocit jeho dlaně na mém obličeji. ,,Pššš.'' zašeptal a dal si ukazováček před rty.

,,P-promiň." řekla jsem potichu. ,,To je dobrý. Pojď, půjdeme zaplatit tvůj nákup." chytil mě za ruku a zamířil k pokladně. Když jsem zaplatila, popadla jsem dvě velké a těžké tašky plný jídla. ,,To všechno je na večeři?" zeptal se Kou. ,,Všechno ne. Jen asi půlka jedné tašky. Zbytek jsou zásoby abych neumřela hlady." zasmála jsem se. ,,Musí to být těžké, počkej pomůžu ti." řekl Kou a z ruky mi vytrhl jednu tašku. ,,T-to je dob..rý." ani jsem to nestihla doříct a už jsem kráčela jen s jednou taškou namísto dvou.
 

,,D-děkuji." řekla jsem a sklonila svůj pohled na zem. ,,Za tohle neděkuj. Nikdy bych nenechal dívku nést tolik těžkých věcí.'' řekl Kou a s úsměvem se na mě otočil. ,,Uhm," kývla jsem, ,,ale i tak děkuji." otočila jsem se na Koua a oplatila mu svůj úsměv. ,,J--." zašeptal si pro sebe Kou. ,,J?" pomyslela jsem si. Zajímalo mě co chce říct. ,,J-jsi roztomilá, když se takhle směješ." vykřikl na mě z ničeho nic. ,,R-roztomilá?" nechápala jsem jak to myslel. 

Nevěděla jsem jak mám reagovat a tak jsem se snažila vymyslet rychle jiné téma. V dálce jsem zareagovala svůj dům. ,,Oh, tamhle už to je." a ukazováčkem jsem ukázala na branku mého domu. ,,T-tam bydlíš?" zeptal se nervózně Kou. Vypadalo to, že chce taky rychle vymyslet jiné téma. Zastavili jsme se před brankou. ,,D-děkuji, že jsi mi pomohl s těmi taškami." řekla jsem a natáhla se pro druhou tašku. Když jsem natahovala ruku, Kouovi [Kóovi] silně zakručelo v břiše. Rychle jsem zvedla pohled abych viděla jak se tváří. Červenal se. ,,Nechceš zůstat na večeři?" zeptala jsem se a pousmála. ,,N-nechci tě otravovat." řekl smutně Kou. ,,Nebudeš, aspoň mi řekneš jestli umím vařit." zasmála jsem se a otevřela dveře do domu. Oba jsem si zuli body a vešli dovnitř.