//2//

584 29 3
                                        

Ostatní hodiny se nic nedělo. Jelikož to byl první den, jen jsme si četli školní řád. Teď už jen zbýval oběd na který jsem se těšila nejvíc, protože jsem si doma zapomněla svačinu. Zazvonilo a všichni ze třídy vyletěli rychlostí světla. ,,Hehe... vypadá to, že tahle třída nebude moc tichá." řekla jsem si. ,, T-to máš pravdu. Jsem si jistý, že to tu bude dost hlučný." odpověděl mi nazpátek Kou [Ko']. He? Vůbec jsem si nevšimla, že tu pořád je. Překvapeně jsem se na něj otočila. ,, Eh... Ještě jednou se ti omlouvám, že jsem do tebe ráno vrazila. Tak... tak já už půjdu.'' řekla jsem a chystala se opustit třídu. ,,POČKEJ !'' vykřikl a chytil mě pevně za zápěstí.


Když si uvědomil co udělal, pustil mě a dal si ruku před tvář

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.


Když si uvědomil co udělal, pustil mě a dal si ruku před tvář. Nejspíš aby nebylo vidět jak se červenal. Nevím proč, ale přišlo mi to ... roztomilé. ,, Umm, no,j-já bych se ti chtěl omluvit za to ráno. Není to tak, že bych tě ignoroval n-nebo tak. Jen jsem zpanikařil a nevěděl co mám dělat. Chtěl jsem se ti omluvit už před tím, ale nenašel jsem správnou chvíli. Takže... no. Omlouvám se!'' vykřikl ze sebe. Jen jsem tam před ním stála. Nevěděla jsem co říct a tak jsem se začala smát. ,, He?  Ř-řekl jsem něco vtipného ?'' zeptal se zmateně. ,, Promiň... Já jen, já jen, že jsem to opravdu nečekala. Hehe. Ale... jsem ráda, že jsi mi to řekl.'' odpověděla jsem mu. Chvilku jsme tam na sebe jen tak koukali, ale pak jsem si vzpomněla, že musím na oběd. ,,Oh, promiň, ale už musím jít.'' popadla jsem svou tašku a rychle jsem utíkala k jídelně.

Proč mi tak moc buší srdce? Ten pocit cítím poprvé. Nikdy před tím se mi to nestalo... 

Po obědě jsem šla hned domů.

Jeho úsměv✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat