Jmenuji se Satsuki Ryu. Na střední škole jsem potkala kluka jménem Kou. Nikdy jsem neměla přátele natož kluka, takže nevím jak to chodí. Ale vždy se mi rozbuší srdce, když vidím Kouuv úsměv.
11.11.2017 #174 v kategorii Romance ~
(Doporučuji si ke čtení potichu pustit hudbu kterou jsem sem vložila, myslím si že se k tomu hodí a dokáže to více zpříjemnit :D)
,,Z-zpomal prosím." řekla jsem zadýchaně a snažila se zabrzdit Kouuv krok. Kou zastavil a otočil se na mě. Po tvářích mu stékali slzy stejně jako mě. ,,P-proč pláčeš?" zeptala jsem se a pokračovala dál, ,,To já málem zemřela ... kdyby jsi tu nebyl, ...kdyby jsi tu nebyl tak už jsem mr-.." Nestihla jsem to doříct. Kou mě přitáhl k jeho tělu a v objetí mě pořádně stiskl. ,,ALE BYL JSEM TAM!" vykřikl. ,,Byl jsem tam a stihl jsem to. To jsem snad měl sledovat jak někdo koho miluji umírá? Prosím...to mi nedělej. Znovu už ne." řekl Kou a rozbrečel se ještě víc.
Zarazilo mě to. Zarazila mě věta 'Znovu už ne.' Chtěla jsem se mu podívat do tváře, ale jeho pevný stisk mi to nedovolil. ,,Kou," zašeptala jsem, ,,co myslíš tím znovu už ne?" Jeho stisk se zvětšil. ,,Moje maminka... zemřela." řekl Kou. V tu dobu jsem se zarazila. I-když jsem nemusela začala jsem více brečet. Objala jsem ho. Sice jsem mu nemoha opětovat tak silný stisk jako ten jeho, ale stiskla jsem ho co nejsilněji jsem mohla. ,,K-kou... je mi to strašně líto." řekla jsem uplakaně. ,,Ty za to nemůžeš Satsuki. Věděl jsem to už dlouho, že byla nemocná. Vůbec jsem nevěděl co mám dělat, ale pak jsem potkal tebe. Ty jsi se se mnou začala bavit...ani nevíš jak jsem byl šťastný. Ve škole jsem chyběl, protože se zařizoval pohřeb. Chci o sobě ještě přemýšlet takže se ve škole ještě chvilku neukážu," svěřil se mi Kou. V tu chvíli začalo pršet.. hodně pršet, ,,ale Satsuki... já tě budu vždy milovat."
Celá jsem zčervenala. Srdce mi začalo bít jako o závod. Kou mě pustil a stoupl si krok přede mě. Stáli jsme tam naproti sobě v dešti. Jednou rukou mě chytil za ruku a tu druhou položil na mou uplakanou tvář. ,,Neplakej." řekl a začal se přibližovat k mé tváři. Čím blíž byl, tím víc jsem panikařila. Ale když byl asi jeden centimetr od mého obličeje, nejednou to zmizelo. Všechen ten strach a panika. Jen jsem zavřela oči a čekala co se stane.
Na rtech jsem ucítila jemné teplo. Byla to má první pusa. Byla jsem tak... šťastná. Netrvalo to dlouho, ale pro mě to byl nekonečný pocit štěstí.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Kou ode mě zase odstoupil. Podíval se mi do oči a řekl: ,,Miluji tě Satsuki." Byla jsem tak zaražená, že jsem ani nemohla promluvit. Kou najednou zčervenal a před obličej si dal svou dlaň. ,,N-nemusíš mi odpovídat teď. Vlastně budu radši když teď ani nic neřekneš. Počkám si na tvou odpověď." řekl a ukázal svůj obličej. Usmíval se. Ukázal mi ten úsměv, který tak moc miluji. Ale ... tenhle byl trošku jiný, byl takový ... upřímnější. ,,Uhm." souhlasně jsem přikývla. ,,Pojďme se schovat pod ten altán, než přestane pršet." navrhl Kou a já zase jen přikývla. Najednou jsem něco ucítila na hlavě. Byla to Kouova mikina. ,,Na. vezmi si jí ať nenastydneš." řekl a usmál se. ,,D-děkuji." řekla jsem. Zamířili jsme k parku a tam čekali než nepřestalo pršet.
