Jeho úsměv✔

//12//

Uběhla už dost dlouhá doba co se Kou neobjevil ve škole. Je konec léta a začátek podzimu. Což také znamená, že začínají podzimní prázdniny. Tohle je jedno z mých oblíbených ročních obdobích. A ne jenom kvůli tomu, že mám narozeniny. Mám ráda tu atmosféru. Ráda posedávám doma u krbu, kde si popíjím svůj černý čaj, který si sladím 2. kostkami cukru a přikapám trošku citrónem, a při tom čtu jednu ze svých knih. Nebo je tu taky druhá varianta. To je ta, kdy si na sebe hodím teplý kabát, nebo bundu, přes krk si přehodím dlouhou a teplou šálu a vyrazím s termo hrnkem naplněný čajem do altánu. Narozeniny slavím 24. listopadu. Tento den neslavím nějak extrémně. Pro mě je to den jako každý druhý, jen jsem o rok starší. 

Od té nehody co se mi stala jsem Koua neviděla. Snažila jsem se ho nějakým způsobem vyhledat, ale nepovedlo se. Chtěla jsem mu ještě jednou poděkovat a předat mu sušenky, které jsem upekla jako poděkování. Nechtěla jsem, aby se zkazily a tak jsem je snědla sama doma. Bylo mi do pláče. Už jsem vážně nevěděla co mám dělat. Chtěla jsem ho tak moc vidět, ale nemohla jsem. Kdybych aspoň měla jeho telefonní číslo. 

Na prázdniny jsem neměla žádně plány. Samozřejmě, že bych ráda zašla s kamarádkami někam na chatu, nebo jen na nějakou přespávačku, ale to nebylo možné. Žádné kamarádky jsem neměla. Jediný s kým se bavím je Kou, ale ten se z ničeho nic vytratil a já teď nikoho nemám. Než jsem potkala Koua, vždy jsem se jen sama nudila doma. 

Postavila jsem se z gauče na kterém jsem seděla a zamířila do kuchyně. Otevřela jsem jednu ze skříněk a vytáhla z ní obří kuchařku. Začala jsem listovat mezi stranami, které jsem měla označené lepícími papírky. ,,Ah, tady to je!" vykřikla jsem a pečlivě si začala pročítat stránku u které jsem se zastavila. Byla to stránka s receptem na čokoládové sušenky. Chtěla jsem je udělat pro Koua, samozřejmě opět jako poděkování, jelikož jsem tamty musela sníst já. Na papírek jsem si napsala všechny ingredience, které jsem potřebovala a vyrazila na nákup. Opět jsem zamířila do toho milého obchodu.

 Zaplatila jsem a vyrazila spokojená domů. V půlce cesty jsem si ale všimla dvou chlapců, kteří se prali ve vedlejší ulici. Rychle jsem zareagovala a přiběhla k nim. ,,P-prosím uklidněte se." řekla jsem zmateně a snažila se ty dva od sebe odtrhnou. Ignorovali mě a pokračovali v bitce. ,,Prosím." řekla jsem. Jeden z nich se na mě otočil a udeřil mě do obličeje. Vyděšeně jsem upustila tašku a polovina nákupu se vysypala. Cítila jsem jak mi z nosu začíná téct krev. Podíval se na mě hrozivým pohledem a začal se ke mě přibližovat. V tom se za mnou ozval známý hlas. ,,Už zase mě zachraňuje.." zašeptala jsem a v očích se mi začali lesknout slzy.

Strašně moc se omlouvám, že tak dlouho nevyšel další díl. Tento týden byl dost náročný.😄 Nic méně doufám, že jste si epizodu užili.  💕