Jeho úsměv✔

//1//

Dnes je můj první den na střední škole. Ovšem tento rok bude úplně jiný, než ten předchozí. Musím si najít nové přátele. Taky se budu pilně učit, abych si v budoucnu mohla dostatečně vydělávat a splnit si své sny.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Běžela jsem do školy, jelikož jsem šla pozdě. Cestou jsem nedávala pozor a do někoho narazila. Kluk s krátkými černými vlasy a  nádhernýma hnědýma očima. Byl dost vysoký, asi okolo 1,80 metrů. Jediný, kdo spadl jsem byla já, zatím co s ním to skoro ani nepohnulo. ,, Um, P-promiň...'' omluvila jsem se. On na mě jen tak koukal. Po chvilce se pousmál. Otočil se a pokračoval v chůzi aniž by řekl ,, to je dobrý'' nebo něco podobného. ,,Nic mi není.'' pomyslela jsem si v hlavě s nadějí, že se ještě otočí a promluví na mě. To se ale nestalo. Rychle jsem posbírala sešity, který mi vypadly z polootevřené tašky a běžela do školy.

~~VE TŘÍDĚ~~
Sedla jsem si do zadní lavice u okna. Jelikož jsem přišla trochu později, ve třídě už byly utvořené skupinky žáků. Na internetu jsem četla, že naše třída bude plná, a i tak tu někdo chybí. Samozřejmě ten kdo chyběl byl můj spolusedící. ,,Zajímalo by mě, kdo to asi bude." řekla jsem si sama pro sebe. Zazvonilo na hodinu a já si rychle nachystala věci. První hodinu se nic moc nedělo, jen jsme se všichni navzájem představovali. Když přišla řada na mě, někdo otevřel dveře a vešel do třídy. Celá třída se zvědavě otočila, aby zjistila kdo to je. ,, To je on ! To je ten kluk do kterého jsem narazila." vykřikla jsem ve své mysli. ,, Jelikož je první den, tak ti to prominu, ale doufám, že se to nebude opakovat. Sedni si." řekl učitel. Začala jsem se červenat, když měl namířeno k mé lavici. Potichu si sedl, aby nerušil ostatní. ,, Dobrá, tak pokračujeme.'' ukázal na mě učitel. Rychle jsem se postavila abych to měla za sebou. ,, J-jmenuji se Satsuki, je mi 16 let a nedávno jsem se přestěhovala to Prahy. Doufám, že spolu budeme vycházet." vykřikla jsem ze sebe. ,, Satsuki ? To není České jméno, že ?" zeptal se zvědavě učitel. ,,Není, je Japonské. Když mi bylo 5 let, přestěhovali jsme se do Česka." odpověděla jsem. Rychle jsem si zase sedla abych už nemusela mluvit. Nikoho jsem tam neznala a tak jsem se dost styděla. ,, Dobrá další." řekl učitel a ukázal na kluka sedícího vedle mě. Pomaličku se zvedl a začal mluvit. ,, J-já se jmenuji Karel, ale kamarádi mi říkají Kou [Ko'], mám to radši, takže bych byl rád, kdyby jste mi tak říkali... hehe." pousmál se. Když si sedal všimla jsem si jeho chvějící se ruky. Vypadá to, že se taky styděl. ,,Hihi, roztomilé.'' pomyslela jsem si a trochu se pousmála.