Mini Stories

Dračí hněv

Z hlubiny země se ozývalo hluboké oddychování, spícího tvora. Jeho mohutné tělo se táhlo přes - podzemní jeskyni - celý ostrůvek až po okraj středu lavového jezera. Na stropě se třpytíly krystaly, nefrity, drahokamy; protkáními žilkami zlata a stříbra; jako nervy a žíly člověka; již nahrazovala noční oblohu.
Přesunul svoji velkou hlavu na druhou stranu. Zakmital jazy-kem, čímž ochutnaval vzduch, a pokojně zabručel. Odfrknul si ještě, až z nozder vyšla horká pára štiplavého kouře.
Na jeho tmavém ebenovém šupinatém těle znenádání dopadli, doprovázeným nepatrným otřesem, prach sspolečně s kamínkami ze stropu. Unaveně zamručel tak, že se to rozlehlo po jeskyni. Otevřel rozespalé oko. Zornička se zužila,

ze světla vycházející z lávy, a párkrát mrknul. Když se ujistil, že nic nehrozí, zavřel oko a položil si hlavu na přední tlapu. Jenomže tentokrát byl otřes silnější a na a oblakem prachu dopadly velké kusy kamenů.
Některé kameny dopadly do lavového jezera a při dopadu vystříkly kapky do stran. Ze stropu se začala táhnout velká prasklina doprovázena posled-ním slunečním světlem. Do teplé jeskyně začal proudit studený vzduch. Rázem byl vzhůru. Oklepal si z těla špínu. Pomalu rozevřel křídla, která zněla jak naříkání stařeny, a mohutně zamával. Spustil okolo sebe poryv větru, čím rozvyřoval prach.
Ze shora uslyšel, kdysi známé, lidské hlasy. Už jim nerozuměl. Pouze tušil co hodlají udělat. Naklonil hlavu a tiše vyčkával. Očekával jediný zvuk jako na signál.
Křřááp. Skřřííp.
Puklina se rozevřela do všech stran a místě se povrch propadl. Několik neznámých těžkých železných tvoru minula draka, který se snažil skrčit co nejvíc, aby byl co nejmenší cil, jen na některých místech mu způsobila po stranách menší poranění.
Pořádně se oklepal.

Hlasitě a mocně zavřal.
S drápami se zabořil do země, až pod ním se objevilo pavoučí praskliny. Následně se začínaly pomalu, mezi prohlubinách pras-klin, plnit lávou, která se přilnula k šupinám.
Mocnými údery se vznesl vzhůru. Vyrazil střelou z povrchu. Po dlouhém spánku ucítil závan z nebes. Ty tvorové v divný kůži se rozutekly co nejdál od toho místa do bezpečí.
Po dlouhém čase se objevil pos-lední vládce nebe.
*
,,Dávejte krucinal pozor, chlapi!" zavřal předák na dělníky. ,, Ten zatracení dům musíme postavit do konce léta. Dnes ale potřebujeme udělat aspoň základ, než se setmi."
Pracovali už téměř 9 hodin a měli kus práce uděláno. Nesnášel, když museli stavět něčí barák nedaleko lesa. Ke všemu kde se údajně straší. Jenomže netrvalo dlouho a práce se musela se zastavit.
,,Šéfa? Máme tu problém," zvolal jeden z dělníků.
Předák se podrbal pod vousami. Nikdy nesnášel, když se na stavbě vystkytl problém.
Zas to bude tvrdá zem jako vždy, prorocky si pomyslel.
Šel k místu a skočil do jámy. Vzal krumpáč a párkrát kopl do země.
,,Myslel jsem si to," zabručel si pod vousy pro sebe. Ale řidiči dál pokyn, jen co vyšel z jámy, ať to dá na vyšší výkon.
Pokračovali.
V tu chvíli vrták jel na prázdno. Zastavili práci. Předák začal drtit vztek mezi zuby. Tohle nesnášel.
Copak dneska se musí vše pokazit? Zrovna dneska?
,,CO JE, SAKRA, ZA PROBLÉM, TENTOKRÁT?!?" zařval na něho. Chytil se za hlavu. Tímhle tempem to mohli zabalit, neboť už stmívalo.
Šel k jámě a naznačil, ať zvedne ten stroj. Byla tam díra, která vedla do jeskyně.
,,To mě poser."
,,Co tam vidíte?" zeptal se někdo zvědavě.
Celý překvapení v hlase mu odpověděl:
,, Narazili jsme na jeskyni a v ní je lávové jezero. A to v plánech v pozemcích nebylo. Nevím kde se to vzalo."
Něco se mihlo v koutku oka. Za-mrkal, zda se mu to nezdálo. Ně-co se tentokrát zvedlo.
,,Co to-" nedořekl. Pod jeho nohama se začala bordit země. Zavřal na poplach a všechni, co nejrychleji, se snažili dostat z dosahu otřesů a propadající země. I řidič se vysoukal ze stroje. Stroj se propadl dolů. Oko-lní stroje pouze následovali taky. S menšími poranění se dostaly z dosahu vzniklé propasti. Prach se nestačil usadit, když uslyšeli řev naštvanýho tvora. Pak následoval velký stín, co vylétl s velkými údery křídel na povrch.
Předák se rozkašlal a ochrapělým hlasem zamumlal.
,, Probůh. Co to bylo?"
Rozhlédl se okolo sebe. Jeho lidí byli v pořádku, sem tam škrabanec, jen to odnesli drahé stroje. Podíval se nad sebe. Ten tvor vypadal jako že starých příběhu s rytíři , co mu otec kdysi vyprávěl, když byl malý. Podle tvaru to byl nepochybně drak.
Drak? Co se tu sakra děje? Vždyť jsou jen v pohádkách a příbězích.
Lámal s tím hlavu.
**
Ty smrtelnici na něho hleděli úžasem jako za dávných dob. Rozevřel tlamu a uchutnaval jejich strach. Střehlavě dopadl zpátky na zem. Zabořil drápy do hlíny. Okolo něho země popraskala. Sklonil dlouhý krk s hlavou k zemi a roztáhl svá křídla. Rozzářili se mu oči a s ním země ohněm. Les, který z červené záře připadali krapníky v jeskyni a to ho udělalo ještě hrozivější stvoření.

Dělníci se pomalu, od bájného stvoření, začali couvat pozadu. Někdo zamumlal do hrobového ticha, co se mytinou rozlehlal.
,,Vždyť Ten drak nemá existovat. Jen ve fantasy knížkách či filmech. Že je to nějaký vtip, ne?"
Nikdo neměl odvahu mu na to odpovědět.
Předák varovné řekl. ,,Až řeknu zdrhejte, tak co nejrychleji utikejte a najdete si ukrýt. Budeme muset zavolat pomoc."
Drak je hněvivě pozoroval. Náhle vykročil.
,,ZDRHEJTE!!" zařval a na povel rychle zdrhli.
Drak při vystartování zvedl pysky, až odhalil své ostré zuby. Vzlétl a začal střehlavě útočit. Trestal je za to, že ho probudili že spánku. Ale taky, že byl strašně hladový.
Jako první skončil v zubech byl předák, který před svým koncem přísahal, že se ten drak jim vysmíval.

V povzdálí je sledovala zahalena skupinka postav. Mohli kdykoliv zasáhnout, ale varovali je už předtím. Dívali se až do konce. Když se drak najedl, zbývající dělníky povraždil z rozmaru, a sedl si nedaleko vzniklé propasti. Začal se čistit svým hrubým jazykem.
Velitel skupinky dál pokyn kupředu. Teď byli oni na řadě. Přiblížili se k němu. Když si je všiml, šli už ladným krokem, jako by se nedotykali země, a tiše zpívali. Zpívali dokud dračí hněv nezmizel a naváděli zpět k propasti, kde znovu ulehne ke spánku. Když tam byl a v klidu začal hluboce oddychovat.
Pomocí magie, dali do pořádku zemi. Vše okolo nechali předtím pohltit lávou.
Vyčerpaně si sedli okolo sebe. Dotkli se hlíny a nechali růst trávu, aby stopy po události za-kryli.
Mytina na kraji lesa byla zase v pořádku. Jakoby se tu nic nestalo.
,,Neměli probouzet dávného vládce nebes." promlouval k Měsíci na temné obloze, jemným zvonivým hlasem.
Jedna z postav, ženského pohlaví, podotkla.
,,Smrtelnici se nikdy nepoučí. Udělají stejnou chybu mno-hokrát, i když jsou předem varování, veliteli."
,,Od toho jsme tu pořád mi, poslední z elfu. Bez nás by nebylo vše v bezpečí před hrozbami co se ukrývají ve stinech příběhu."
Všichni souhlasně pokyvli.
Smutně se usmál. Svět se pro ně dávno změnil. Ale oni, kteří se rozhodli chránit, vytrvají.