Řezu, řezu, řezu. Slyším píseň smrti. Stékání rudé řeky, dopadajicí na zem. Jeden, dva, tři, čtyři. Končetiny odpadají. Pomalinku svítá a hruzostrašná noc končí..
Přestal si pro sebe zpívat. Otřel si pot z čela a podíval se na svoje mistrovské dílo. Další oběť, která spadl z jeho bož-ského seznamu, mu vytvářela pocit uspokojení. Nebohá duše, smaž se dál ve vlastním pekle. Poklidně pronesl v mysli. Podíval se na rolexky, zabalené před ušpinění, kolik je. Ukazovali právě půl páté ráno. Cítil se trošku vyčerpán. Nebylo divu, když do svého díla úplně ponořil, až zapomněl na únavu těla a mysli. Uklidil si svoje pomůcky, poupravil lidské dílo a nikým nespatřen odešel ještě dřív než se objeví ranní běžci a pejskáři.
Probudím se stěží ze spánku. Je jedno jak hlasitý budík budu mít, stejně, až na podruhý mám sílu vstanout. Vysprchuju se pod proudem studené vody, která mě probudí hned než silný šálek kávy. Vylezl jsem ze sprchy a po cestě do šatny, zanechajíci po sobě mokré stopy, jsem se utíral. Mezitím mi došlo, že mi skončila dovolená. V Riu bylo jsem si to užil. Karneval, ženy, chlast. A hlavně spánek. Poslední dobou mám pocit jakobych vůbec nespal. Rychle jsem do sebe nahazel snídani, zapil kávou a nakonec vyčistit zuby. V zrcadle mě uvítal můj bledý obličej, oramenovan krátkými černými pramínky vlasu. Pod očima uvítali zas černé kruhy. ,, Měl bych s tím už konečně něco udělat." promluvil jsem na svůj odraz a hrstl vodu na tvář. Zazvonil mobil. Zvedl jsem ho a jednou rukou jsem si oblékal bunda. Zkuste jednou rukou u ucha a druhou nazouvat boty s tkaničkami. Šlo to ztěžka. ,,Prosím?" řeknu do telefonů. Z něho vyšel známý hlas: ,,Kde vězíš, Johne? Tvůj návrat nás právě zachránil, detektive. V nedalekém parku se našlo další tělo." Nicolas Reiley - můj parťak, který mi doporučil, spíš nakazal, dovolenou. Byli jsme nejlepší vyšetřovatele v tomto státě. Není vražda, kterou bychom nevy-řešili. Ohradil jsem se. ,, Co tak najednou mě sháníte? Po dlouhé dovolené půjdu do práce a první co uslyším je ,našlo se tělo'. Jak myslíš další?" V telefonů byla chvilku odmlka. Pak se ozval, že mu to poví na místě činu. Vyrazil jsem jen co mi nadiktoval adresu.
Nikdo neví proč to dělá. Nikdo neví kdo je nebo jak vypadá. A přesto mu stihli noviny dát přezdívku: Umělec. A policie se toho chytla jména. Díval se na hemžici policisti a forenzní techniky sbírajíci všemožné vzorky jako důkazy. Nenajdou nic, posměšně si pomyslel. Jsem při vytváření svých děl jsem důkladnější. Vkročil vpřed.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Muž kolem 18 let. Smrt nastala mezi 3-5 hodinami. Podle toho v jakém je stavu musel hodně trpět. Příčina smrti je velká ztráta krve." Četl forenzní technik ze svýho zápisníku. John se zeptal na vražednou zbraň. Forenzní technik mu odpověděl, že podle toho jak má oddělené horní a dolní končetiny, tak velmi ostrou sekerou. Ale byli i jiné použití nástroje, které nelze teď vyvodit. John poděkoval a otočil se k parťakovi. ,, Kolikátý je to případ?" ,,S tímhle? Už sedmý. Ten vrah má fakt smysl pro umění. Nechápu co má proti nevinným lidem." řekl poslední větu zamyšleně. Strčil si ruce do kapsi. Pozorovali jak ostatky mladého může odnáší zabalený v černém pytli. Najednou se John zeptal kdo ho našel. Nicolas odpověděl, že jedna z běžkyn. Stihla omldlít než přiběhli ostatní. Ty pak zavolali policii. ,,Áh to mi to začíná začátek práce." ,,Lepší už by nemohl, co?" popichl ho přítel. Na oplátku schytal ránu do ramene. ,,Pojďme do kanceláře. Pročtu si výpovědi a informace, co jste nasbírali." ,,Dobrý nápad."
Bylo toho dost, do večeřa měl co dělat aby přitom neusnul. Pomáhalo mu, když tu byl Nicolas. Chodil pro kávu a něco k snědku, ale jen co si odskočil, John stihl za krátkou dobu usnout. Přikryl ho dekou a sám si znovu procházel důkazy. Třeba na něco přijdu, doufal. Něco mu na tom nesedělo. Ale co?
Byl čas s posledním mistrovským kouskem. Nejdřív se musel on sám probudit. Otevřel oči. Narovnal se v křesle a tiše pozoroval muže, sedící naproti. On je posledním dílem. ,,Áá," zpozoroval jeho poh-led. ,,Šípková Růženka se konečně probudila. Johne, na tom případů je něco, co mně znepokujuje." ,,Kdo je John?" Unaveně usmál. Potřásl hlavou a řekl, ať si nedělá legraci. ,,Já si nedělám legraci. Kdo je John?" Nakonec Nicolas na to přistoupil. ,,Ty jsi John. Kdo jiný kromě nás je tu?" Zavrtěl hlavou a vražedně se usmál na Nicolase. ,,Chyba. Mě nazývají Umělec." Vytáhl zpod šuplíku dlouhý kuchyňský nůž. ,,Johne-" Podřízl mu krk.
