Otevřel oči. Něco Thomase donutilo otevřít oči, ale v místnosti byla tma. Hleděl na strop, neschopen znovu usnout.
Skřííp. Thomasovi se rozbušilo srdce, jak se pootevřeli dveře do jeho pokoje. Neschopen pochybu, zajel pouze očima směrem ke dveřím, které byly po jeho pravici, a hleděl na neznámou postavu ve dveřích. Ta postava držela v ruce něco, co mu připomínalo kuchyňský nůž.
Polilo ho horko. On nebo ona má nůž v ruce, zděšeně prolítlo Thomasovi v hlavě a přál si hlavně, aby to byl přelud. Nebyl to. Pořád tam stála postava.
Vkročila do jeho pokoje a narazila si o hračku palec.
,,Do hajzlu," zavrčel tiše mužský hlas.
Aspoň už Thomas věděl, že je to muž a ne žena. Snažil se pravidelně oddechovat a modlil se. Prosím, prosím. Ať odejde.
Nikdo ho nevyslyšel, neboť ten muž se přibližoval už opatrně k němu z jedné strany. Po levé.
Jeho srdce malém pohltil strach, kdyby nedostal nápad, jak z toho vyvaznout. Chvili počkal, až dojde k jeho posteli a nepatrně změnil polohu jako při spaní, aby mohl z postele vyskočit. Vrah se zastavil nad ním ve chvíli, když se pohnul, a pak následně čekal.
Na tuto chvíli Thomas čekal. Odkryl se a peřinu hodil proti vrahovi, čímž si díky tomu získal čas a utíkal ze svého pokoje k rodičům s myšlenkou, že otec má pořád po polštářem zbraň, kterou při hrách se sestrou občas zahlédl než přišel a schoval ji do trezoru.
Stihl ještě prudce zavřít dveře, k získání pozornosti svých rodičů, a doběhl na druhou stranu druhého patra. Prudce se zastavil. Jejich dveře byli pootevřené. I sestřin pokoj měl otevřené dveře, když proběhl kolem nich. Což bylo u ní normální, protože vždy chodívá k nim do postele kvůli zlým snům. Ale teď ro bylo jinak. Byl tu vrah.
Dostal strach.
,,Ma-mi?" Nejistě nahlas zavolal dovnitř. ,,Tati? Lucy?"
Žádná odpověď.
Pohlcen strachem o ně, opatrně vstoupil do místnosti. V bos vkročil do tekutého na podlaze. Bylo to ještě trochu teplé. S utrpnou myšlenkou, co ho čeká, šel k posteli. Viděl jen obrysy svých rodičů a mezi svoji sestru. Otec byl nejblíž a položil svoji dlaň na otocovo rameno. Zatřásl s nim.
,,Tati? Tati?"
Nic. To samé udělal s matkou. Nemusel očekávat stejný výsledek, neboť dávno věděl, že jsou mrtví. I jeho sestra. Otočil se ke dveřím, odkud zazněly kroky vraha. Během chvíli byl v mistnosti. Thomas stal u postele své zesnulé rodiny a vrah poblíž dveřích. Rozsvítil světlo na stropě.
Prudké světlo oslepilo Thomase na pár vteřin oslepl, než si jeho oči zvykly. Zažmoural na vraha a zděsil se jeho pohledu. Jeho tvář se podobovala jemu samému.
Nejen úsměv, ale i oči se na Thomase šklebeli radostí. Vrah v klidu přistoupil před nim a podal mu nůž. Bál se.
Naklonil hlavu a šílenosti v hlasu mu řekl:
,,Thomasi, Thomasi. Jen si to vem. Přeci máš na rukou jejich krev."
Po jeho slovech se podíval na své dlaně. Byly celé od krve jeho rodiny. Zděšen skutečnosti začal couvat dozadu a než narazil na zeď, stále dokola opakoval stejnou větu.
,,Já to nebyl. Já to nebyl. Já to nebyl."
,,Ale jsi."
Ze zoufalství zakřičel jako ztracené zvíře.
Někdo mu zatřásl tělem a prudce se probudil. Ještě chvíli řval, ale v momentě poznal maminku a skočil ji do náručí. Rozplakal se.
Strach z něho pomalu mizel s pocitem, že jeho rodiče a sestra Lucy žijou.
