Každý máme svoje touhy. Nezáleží jaká je, ale jsou za jedno podobné. Touha po bohatství, touha po nesmrtelnosti, touha někoho zavraždit a další touhy, co na světě mohou existovat.
Má touha zemřít není jedinečná. Na Zemi jsou lidé, který mají stejné přání jako já. Tedy pokud nejsou jako já.
Nesmrtelnost nemám, ale zemřít nemohu. Jsem zrůda, jenž nemá žádné místo na světě i v podsvětí. Jsem svým způsobem jedinečný.
Když si přeji zemřít, snažím se zabít s různými způsoby, ale něco mně chrání před smrtí. Nejhorší, když chci zemřít hlady a žízní. Nechutný pocit z neznámé síly, která mě donutí něco sníst a vypít. Je mi z toho zlé.
,,Kolik pokusů o sebevraždu jsi zkoušel?" ptal se můj jediný přítel, v tomto životě. Pak vzal láhev ze země a podíval se na značku. Byla tam lebka a pod ní nápis Kyselina sírová. ,,Kdes to sehnal?"
Odpověděl jsem: ,,Neptej se po kolikátý to je. Sám už to dávno nepočítám. A tu kyselinu ve spešl lahvi jsem koupil na cerným trhu."
Podíval se na mně pochybně. ,,Nefungovalo to, co?"
,,Jak vidíš stále žijí."
,,Jaký to byl pocit, spolknout to?"
Zlé jsem se na něho podíval. Vyprávět mu, že nejprve se mi v puse až ke krku dolů rozpouštělo a hned se vše uzdravilo? Nakonec jsem mu to popsal.
Chytl se za pusu, jakoby se chtěl pozvracet. Není divů, že zbledl. Ale nakonec, párkrát nadechl a už vypadal aspoň trošku líp než předtím.
,,Zajímalo by mě," přemýšlel nahlas, ,, zda bude tvé přání zemřít splněno."
Zahlédl jsem se na obzor. Na nebi se začaly objevovat první hvězdy jako společníci Měsíce v úplňku.
Kéž by se mi má touha zemřít vyplněla. Možná bude jednou šanci zemřít a netrpět tu mezitím; až umřou mí drazí přátelé, kteří chápou mou situaci.
,,Možná ano." Zareagoval jsem potichu. ,,Možná v budoucnu najdu způsob jak zemřu."
Poplacal mne po zádech. Nečekal bych od něho, že to udělá v přátelském gestu. On nebyl takový typ člověka, avšak od něho to je pomálu normální. Svým způsobem jsme si podobní.
,,Třeba bys měl zkusit mít vůli žít. Jako já. Změnil jsi mi můj život."
Toto byla jeho poslední věta, kterou jsem od něho slyšel než následující den měl nehodu.
Vzpomínám si na své přátelé, i když jich bylo málo a jejich osudy, které chápali můj život. A vždy slýchával od nich stejné věty pred jejich smrtí.
Třeba bys měl zkusit mít vůli žít. Jako já. Změnil jsi mi můj život.
Bohužel spíše je moje touha zemřít přivedla ke smrti blíže než si mysleli. Vezmu si jejich radu ke srdcí. Nechci nikoho znovu připravit o život kvůli své touze.
Radím vám, nepodlehnete své touze.
