Zvedl jsem její slabé tělo a položil jsem ho na pohovku. Dál bych cokoliv, i svůj život, aby zase mohla běhat a smát se jako kdysi
Ale bylo to nemožné.
,,Miláčku?" řekla šeptem. ,,Je mi nějaká zima?"
,,Promiň, hned donesu deku." Omluvně jsem řekl a na tváři jsem se smutně usmál.
Když jsem odešel pro deku do vedlejšího pokoje, uslyšel jsem roztříštěný skla po podlaze. S dekou v ruce jsem k ní přiběhl.
Podle toho do jsem viděl, se Lucy snažila napít vody ve sklenici, která skončila na střepy na podlaze společně rozlitpu vodou.
,,Lucy," jemně jsem pověděl, ,,mohla jsi říct a pomohl bych ti." Došel jsem k ní a přikryl její tělo.
Lucy řekla:
,, Nechci tě věčně otravovat kvůli malým věcem. Máš toho dost a nechci být tvoji zátěž. Ke všemu bych to zvládla."
Pobaveně jsem se usmál. Takovou jsem miloval Lucy.
Uklidil jsem střepy a vytřel vodu, a sedl jsem si k ní. Kdo ví, kdy ji mužů ztratit. Do té doby chci být co nejdéle blízko.
Chvíli jsme si užívali ticha a vzájemné přítomnosti, než Lucy přerušila ticho.
,,Dante?"
,,Hmm?" Hladil jsem ji po vlasech.
,,Až zemřu, zamiluj se do někoho, koho budeš milovat stejně, jako teď mně."
Přestal jsem s hlazením. Podíval jsem se po ní smutnými očima.
,,O čem to mluvíš?" Celý zaražen říkám. ,,Nechci tě ztratit!"
Odpověděla mi pevným odhodláním.
,, Nechci, abys byl po mé smrti sám. Chci, abys byl štasný a ne truchlil do konce svého života."
Zaťal jsem ruku v pěst. Myslela to v dobrém, ale stejně nechápala to co já.
Pro někoho jako jsem já nebyl nikdo, koho bych nemiloval tak, jak miluju Lucy.
Uklidnil jsem svoje pocity. Znovu jsem to musel procházet a vždy mi zabolelo i srdce.
A na duši.
Optimějším výrazem jsem vstal. Ta se na mě podívala se zvědavým výrazem v obličeji. Ja místo toho, abych ji něco vysvětloval, odešel do komory to svoje jedinečné housle. Když jsem s nimi objevil před ní, na tváři se ji rozlil úsměv.
Milovala, když jsem ji hrál na housle a přitom jsme zpíval.
Jen jednu píseň měla nejradši.
,,Zazpíváš mi , Věrnost duše?" zeptala se natěšeně.
,,Pro tebe cokoliv."
Postavil jsem se k oknu, kde zrovna venku zakázalo Slunce, a začal jsem hrát na housle. V místnosti se rozlily melodické tóny s mým hlasem:
,, Hvězdný třpyt tě obklopil,
než jsem si uvědomil kdo doopravdy jsem,
zahalila tě příroda do své náruče,
do bezpečí přede mnou.
Jak anděl jsi byla spojená a bohyni,
já v temnotě jsem žil.
Tys světlo s milosti mi dala
a já věčnost své duši věnoval.
Věčná duše já moje přislíbením,
jako naše vzájemná láska.
Vždy když tě znovu najdu,
moje utrpení započne.
Prokletí nás spojuje,
tvá smrt mě ničí.
Jsi světlo v temnotě,
já jsme pouhý stín."
Měla zavřené oči a smutek na tváři. Cítil jsem slzy v očích.
Znovu jsem ji ztratil.
Znovu ji potkám. Ať bude kdokoliv, až to bude kdyloliv. Nezastavím se kvůli našemu prokletí. I když jsme nesmrtelný a ona smrtelník, má věcná duše patří pouze milované Lucy.
Do té doby, než se znovu objeví, musím bojovat sám se sebou, abych nepropadl svému dřívějšímu já.
Mám obavy, že tentokrát to nezvládnu, než se Lucy objeví a odežene temnotu ve mě.
