I.
Kde to jsem? Co se stalo? běželi mu v hlavě zběsilé otázky, když se náhle ocitl v temnotě. Jeho tělo mu připadalo těžké a nemohl s ním pohybovat.
Jsem mrtví? Pokud ano, jak je možné, že cítím vítr otírajíci mou tvář a slyším podivnou píseň, jež zpívá tak nadpozemský hlas, podivném jazyku?
Jako by mu v uších zahučela vo-da a mžiku porozuměl textu písně:
Dívám se na tebe, můj neznámí cizinče.
Vzhlížím na nebe, kde slunce září na můj svět.
Oči bohyně pláčou pro tebe, do-padnou na tvou tvář v krystalické podobě.
Hvězdy se ji třpytí ve vlasech, rozpuštění po zádech.
Já hlídam tvoje tělo, hlavu máš položenou na mém klíně.
Tvá duše sní o svém světě, který jsi opustil.
II.
S ztěžklými víčky se snažil otevřít oči. Nešlo to, ať se snažil jak chtěl. Vzdal to. Přemýšlel, co se mu předtím stalo než upadnul do temnoty. Spíš jak se to stalo. Pamatoval jedině, že vedl svoji elitní skupinu, jeho vojáky, do prastarého, kde to měli prozkoumat kvůli ztracené výpravě vědců.
III.
,,Tak hoši," prohlásil velitel, Mike Crown, své skupince vojáků.
,,Máme za úkol najít tým vědců, který se ztratil někde ve střední Afriky. Přesně v pralese."
Někdo se uchechtl vzadu. Ne-mívají většinou za úkol hledat ztracené lidí, ale většinou bývalí v první linii při dobývání města.
Velitel Crown po něm hodil nevrlý pohled.
,, Pokud je na tom něco vtipné, seržante Slide," řekl velitelským tónem a ledově ho sjel pohledem; následně seržantovi udělil roz-kaz, ,,budete se mnou vepředu a dohlížet na průběh terénu."
,,Rozkaz,pane."
Mavnul na znamení rukou k pohybu. ,,Jdeme!"
IV.
Vzpomínky se Mikeovi zdály spíš jak sny, které se člověku navždy usadí v mysli a stanou se noč-ními můry po zbytek života.
Přestože celou dobu nevěnoval pozornost co se mu dělo teď, si uvědomil změny po celém těle. Cítil se lehčí, bez vnějších a vnitřních poranění co utrpěl předtím v boji. Že by se dostal do nemocnice? visela otázka v prázdnotě.
Ne! vyřkl odpověď na to. To bych se možná cítil úplně jinak než teď, s pocitem volnosti a a čerství vzduch.
Myšlenky se zatrhli uprostřed.
Čerství vzduch? Takže co jsem cí-tím pod sebou je..
Nejdřív si nemohl vzpomenout na to slovo, i když čtyřleté dítě ví co roste v hlíně.
Tráva. To je ono, ale proč..proč ne-mohu formulovat ta-ková obyčej-na s...
Strhl ho vír vzpomínek zpátky oné události.
V.
,,Alfa volá Betu 1 a Betu 2. Ohlaste svůj stav. Končím a přepínám." Zmáčkl tlačítko na vysílačce.
Trvalo to skoro věcnost než se ozvala Beta 1 a 2. Vysílačka zapraskala a ozval se kapitán Beta 1:
,,Tady Beta 1, Alfo. Útočí na nás neznámý nepřítel. Máme tři těžce zranění a pět mrtvých. Přepínám a končím."
,,Jaký neznámý nepřítel? Identifikujete. Přepínám a končím."
,,To neuvěříte, ale vypadá to jako lidé se zvířecími rysy. Přepínám a končím."
Zkrabatilo se mu obočí. Nevěděl čím to mají dočinění. Nebo si předtím všichni šňupli heroin s kombinaci kokainu.
A kapitán Bety 2 podezíravě ml-čel. Pokoušel se mu dovolat, ale marně. Skupina Beta 2 byla vyhlazena.
Zavolal zpátky Betě 1 ohledně situaci Betě 2 a řekl, ať se stáh-nout a počkají, až on a seržant Slide půjdou za ními.
Pak houkl na seržanta Slide, který prozkoumával poslední místo výzkumných vědců.
,,Seržo Slide. Budeme muset vyzvednout Betu 1 a rovnou zpátky k vrtulníku. Tady jsme skončili."
,,Jak skončili?" zeptal se seržant Slide. ,, Co ten tým vědců a Beta 2?"
,,Mrtví a mrtví. Prostě padame z tohoto prokletého místa."
,,Ech, pane?" ozval se seržant Slide, který pak naznačil směr toho problémů.
Pohlédl určeným směrem. Zpod stromu se na ně díval neznámý člověk podobnému popisu, který dostal od kapitána.
,,Co - ?" nedořekl seržant Slide a padnul k zemi.
Přiskočil k tělu a zkontroloval mu puls.
