Otevřel oči. Cítil se vyčerpán kvůli válce, která se odehrávala na třech míst. On, Toshiya, byl vlčím císařem a zároveň nejlepší generálem své země Phy-Zhin. Vojáci a lid ho velice ctili, přáli si vítězství jako on z celého srdce, proti svým liščím nepřátelům. Liščí armádu vedl také císař a nejlepší generál - Kushima. Ten si hodlal podrobit celý Phy-Zhin a spojit ji se svou zemí Ying-Zhun, čímž se mu už skoro podařilo. Díky posledního zásahu, Toshiya stáhl několik jednotek z jižní provincii na východ. I když obětoval čtvrtinu úrodné země, oddálil svoji porážku na několik měsíců. Kdo ví, přemítal zamýšleně, kdyby zvědové nepřinesli rozhodující zprávu. Možná.... Z myšlenek ho vytrhl hlas kapitána z 1.divize. ,,Pane, neruším Vás?" Vstal, přehodil si přes sebe volné kimono a odhrnul závěs, které oddělovalo místo na spaní s místem na strategické záležitosti. Čekal u vchodu a jen co se objevil hluboce se mu uklonil. Opětoval pouze kyvnuti hlavou. Zeptal se co se děje. ,,Pane," začal, ,, přišel nepřátelský posel za vámi. Čeká nedaleko hlavního stanu. Mám mu říct, že teď nepřijímáte?" Toshiya zamýšlen uvažoval. Jeho pocity nebyly na prvním místě a byly chvíle kdy podle nich řídil. Tentokrát se musel řídit instinktem. Pokud chce, abychom se vzdali a tak ztratili svoji svobodu, budu je zabíjet do posledního dechu. ,,Pusť ho. Možná přináší zajímavou zprávu, která možná změní průběh války." ,,Ano, pane." Uklonil se a šel pro posla. Netrvalo to dlouho a vešel liščí posel a zlomyslně zkoumal stan. Zvědavost lišky se nedala popřít. ,,Pokud nemáš čas mi předat zprávu od svého pána, ale rozhlížet se na nepřátelským územím. S radosti tě mužů zabít já, nebo nechám tě venku roztrhat mými vojáky, kteří by to ode mě brali jako čest zabít protivníkovi posla. Tak mluv. Nemám čas se zabývat s nepřítelem." Toho posla to víc nutilo zadržovat úsměv, drající na tváři. Znovu se uklonil a předal zprávu, jenž mu byla svěřena ústně: ,,Cituju svého pána, císaře Kushimu z Ying-Zhun; , Jelikož vím v jaké situaci jsme se společně dostali, nabídnutí ti nabídku mezi čtyřma očima.' " Možná je to past. Možná chce mně ukolébat k pocitů, že nám nic nehrozí. Nebo někde čeká se svoji armádou na znamení od něho. Podezíravě vzal liščího posla za krk, u kterého se pořád nezměnil ten namyšlení výraz. Prohlížel známku strachu, nejistoty, něco co by potvrdilo jeho domněnku. Nic. Vůbec nic. Neuvědomoval si, jak silně ho držel dokud mu nepustil krk ze svého sevření. Pod svoji vahou se mu podlomili nohy z nedostatku kyslíku a třel si krk. Párkrát zakašlal. ,, A když s ním budu chtít mluvit o té nabídce?" zeptal se Toshiya povýšeně. Chrapavým hlasem dostal odpověď. ,, Bude čekat na pláni Szichiger, císaři Toshiyo."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Na pláni Szichiger
Samotný císař s doprovodem, který se skládal ze sta pěších s lukostřelci; z deseti jezdectva po dvaceti jezdců a osobní stráž po boku císaře. On sám jel v čele jako generál a císař, čímž naznačoval svoji autoritu a žádný strach. Už na pláních byl postavené stany a na kraji stal největší z nich, kde se odehraje sázka o osudy obou armád. * Nařídil jím postavit stany a sám se svými nejvěrnějšími bojovníky vešel do stanu. Čekal tam už na něho v křesle Kushima, jeho protivník a císař z Ying-Zhun. ,,Víš," zeptal se, ,, že červená a modrá spolu krásně ladí k sobě, Toshiyo-dono?" Ignoroval jeho otázku a šel se usednout ke druhému křeslu, již stalo naproti nepřítele. Jeho válečnici si stoupli vedle něho. Toshiya si položil levou ruku na opěradlo a pozvednul jedno obočí s otázkou v očích, co mu chce sdělit. Kushima nejdřív nechal nalít víno a sám první se napil, na důkaz že není otrávené, a nabídl pak jemu. Toshiya si trochu cucnul, až mu vybuchly jeho chuťové buňky. Jak to víno sladce chutnalo. Takové dřív nezkusil. Nejradši by to zatáhl na jeden loknutí, ale musel se přinutit to neudělat. Nesmím před nim vypadat tak pitomě. Tichý hlas Skirisa v uchu ho probral: ,, Vše v pořádku, Toshyo-sama?" ,,Ano." Odmlčel se a pozoroval Kushimu, jak se mu v očích posmívá. Věděl jak mu to zachutnalo. Zatnul zuby a tiše dodal, spíš k sobě, že je vše v pořádku. ,,Kushimo-dono, o čem chcete mluvit se mnou?" ,,Pouze o samotě." A nakázal strážcům odchod. Udělal to samé. Viděli jak byli nespokojeni, nechat dva nejlepší generali o samotě, schopný zabít druhého a vyjít jako vítěz. Osaměli. ,,Tak mužem začít." ** Kushimovi se zrodil v hlavě plán. Trošku bude muset donutit Toshiyu, aby přišel a přijmul jeho nabídku. Sám měl vlastní problémy, s něčím horším než dobývání Phyn-Zhin. Jenom maličký krok a porazil bych tě, Toshiyo. Ale stejně to může souviset i s vlkami. Miluju být poslem špatných zpráv. Vyšel z hlavního stanu a podíval se na hemžíci vojáky. Málokterý měl více než tři ocasu. Jako císař měl deset. Jediný počet, již vládne všem. Stráže u vchodu se postavili do pozoru. Už už chtěli jit sním, ten pouze trpce poukázal, že chce být sám. Šel podél tábora. Došel k jezeru a sedl si do trávy. Přemítal, zda ten plán vyjde s vlčím císařem. Potřeboval jeho. Ne jeho. ,,Tvou pravou podstatu." zamumlal tiše. Vzpomněl si jak ho před více než 500 lety potkal. Když oba ještě nebyli císaři. Jen stratégové s bojovými techniky, naučené po všech zemích a světu.
Před 500 lety
Mladý Kushima byl vyslán společně se stejně starým Toshiyou do všech zemích a světu se naučit dosud známé techniky. Už odmalička měli v krvi se stát legendárními Lišák a Vlk, ti jenž ovládali děsivou silu a katani nesoucí jméno Dhiri a Shaki. ,,Proč musím trénovat s tým zaprašeným vlkem?" uraženě řekl Kushima. Zlé se podíval směrem k dvojici, která šla k nim. Ten mladší zas nahlas zavrčel: ,,Proč se mám pakovat s tým lišákem, přestože to řekl Mistr?" Jen co byli blíže, oba se na sebe nasupeně prohlíželi, hledající známku ke kritice. ,,Hm!" odfrkli naráz a namyšleně odvrátili hlavou. Ze shora skočili dva mistři, přistoupili k chlapcům. První mistr jim poukázal, ať se začnou k sobě chovat rovnoprávné. Druhý mistr zas o jejím osudu. Po mnoho letech bojovali společně, než se jejich cesty rozdělili. Až do chvíle války o nadvládu. Kushima to bral jako záminku a netušící Toshiya bral jako povinnost ochránit svou zem.
Zasmál se přitom. Vzpomenout jak oba se nějakou dobu nesnesly, a nakonec postupně začali spolupracovat. Jen ta stará říkanka o Lišákovi a Vlkovi je popudila vždy, když jeden z mistru ji skrytně přednášel po nezdařeném výcviku. ,,Kdo by mohl tušit, že se oba staneme císařem." Uchechtl se vlastnímu vtipu. Rychle vstal a kvapně se vrátil do tábora. Zavolal posla a řekl mu co má přesně říct a odpovědět Toshi-yovi, kdyby projevil zájem. *** ,, Proč máš takový výraz?" rypl si na Toshiyu. ,, Naposled kdy ses tak zatvářil bylo..." ,,...když mě načapal mistr v udírně." dopověděl po něm příhodu v té chvíle, jak si uvě-domil svůj pohled. Zasmáli se. Jako kdysi když byli mladý a bojovali bok po boku. Kushima si musel utřít slzy od smíchu. ,,Ahh, tak dlouho jsem se nezasmal co jsem se stal císařem." ,,To mi povídej, Kushimo." Náhle mu zamrzl úsměv. ,,Zajímalo by mne, " řekl a v hlase se mu objevil smutný podtón, ,, jak jsme skončili jako nepřátelé. Co tě napadlo chtít dobýt moji zemí?" Otázku skoro vyřkl hněvem. Není divů, že se zvenčí ozvalo starostlivá otázka, zda je vše v pořádku. Už klidněji se znovu zeptal: ,, Vysvětli mi to, Kushimo-san. Nechci, abychom v tom pokračovali. V době jsem si myslel, že jsi ze mne střílíš, proto jsme skoro prohrávaly. Až pak ten den, použití mé pravé síly. Měl jsem sto chutí sám nakračet do tvého tábora a pobýt všechno do jednoho, kdyby mne nezastavili moji bojovníci.." ,,Huh. Tak to bylo krutý ke mně. " Dál mu nečekanou otázku. ,,Toshiyo, pamatuješ tu říkanku od mistru?" Toshiya se trochu zamyslel. ,,Hmm....myslím..že jo." A spustil: ,, Mocný Vlk kráčí noci a za ním Lišák se smíchem běží. Noc je pro Vlka modrá, plamen zrozen pohltí démony. Chytrý Lišák krokem ve dne jde a Vlk pospíchá mrzutým pohle-dem. Den je pro Lišáka červená, plamen zrozen pohltí stíny po démonech. Dhiri liškám patřila, teď Vlk jí vládne. Lišák vychytrala nad vlkami, Shaki bral jak vlčí trofej."
Šílený smích se nesl poté, co zazněl poslední verš. Tolikrát to slyšeli, tolikrát vybuchly smíchy. ,, Mám pocit s čím to souvisí." ,, S čím ?" Kushima se musel pořádně nadechnout, než svému starému příteli Vlkovi řekl, proč mu chce přednést nabídku.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Do Ying-Zhun se dostaly dé-mony poté, co jsem se stal císařem. Když jsem je pokoušel zastavit, vyhladili dvě vesnice a skoro i město. To jsem jen tak tak zachránil. Uvědomil jsem si, že má síla nestačí k jejich porážce Tak mi nezbývalo než vyvolat válku mezi našimi zemí. Mohl jsem pomalu děkovat předchozímu císaři Zefirovi, který si znepřátelil vlčího císaře Jishana. Poté co mne zvolili, jsem dostal zprávu o tvém zvolení. Dobrá výmluva co? Dvě nepřátelské země, které měli být míru díky nám, jenž vládnou legendární bojovníci.." Přerušil ho. Ještě chvíli a doopravdy by praštil dávného přítele. ,,Nemohl jsi prostě tohle udělat dávno a ne až teď?" ,,Nebyl čas." Toshiya zavrčel. Kushima zlomyslně dodal rychlé. ,, A taky jsem se nudil. Chtěl jsem vědět jak jsi za tu dobu změnil. Ztráty co jsme na obou ztratili byli vedlejší." Chytil se za hlavu. Nikdy by Kushimu nepochopil, ale znal ho už přece dlouhou dobu. Pro něho jsou hry a zábava to samé, bezohledu na vedlejší ztráty. ,,Tak co? Pomužeš mi?" zeptal se Kushima. Toshiya na to. ,, A nabídneš něco na oplátku?"
