Zakázána láska
Prolog
Andělé - bytosti světla. Vždy mají chránit slabé, hlavně smrtelníky, kteří obětují jejím věčným nepřátelům svoji duši pro cokoliv, čeho nedokážou vlastnímu silami dosáhnout sami. Zbývá pouze na andělích, aby se snažili je vrátit zpátky na správnou cestu. Ale ne vždy se jim to podaří.
Démony se nikdy nenechají porazit. Pro duši člověka je hodnota jejího postavení. Čím více zláká démon smrtelníků na stranu Pekla, taková je jeho pověst.
Potomci Lucifera, obdařený jinou silou, nemají velký problém. Každý má pod sebou knížata, vlastním vojskem. Když není bitva mezi Nebem a Peklem, soupeři navzájem o následnictví trůnu...
I.
Procházela se sama po mracích, když uslyšela zoufalé mužské volání. To volání šlo od Země, která tvořila perlu, ve vesmíru, obklopená nekonečním svitem hvězd.
Vzlétla dolů z oblaku na louku posetou bílých kvítí. Zaposlouchala se.
Ticho.
Jen šum větru a jelen svolavající svoji družku. Přemýšlela, zda se ji to nezdálo.
,,Póómóóc," uslyšela znenadání samý hlas jak předtím. Rozběhla se k místu, odkud ho slyšela. Ve chvíli, kdy se objevila skoro u něho, spadla na ní síť z vláken. Zděšená tou nečekanou váhou spadla do trávy a její křídla se čím dál více motala do sítě, jak reflexně s nima chtěla mávat. Její pohled spadnul na stin, který se před objevil. Bála se. Nevěděla, co ji čeká.
,,Kdo by si pomyslel," ozval se ten samý hlas, který vylákal na Zem, ,, že se chytí takový krásný strážný anděl do sítě z hřív pegasů a jednorožců. Dřív myslet, než se nechat pak chytit."
Odvážila se podívat na člověka, který se dopustil hříchu proti nebeské bytosti.
Zbledla.
Ten, jenž stál před ním, nebyl pouhý človek. Byl to démon.
,,Pane, pane," zvolal hlas že stromu. ,, Vyšlo to?"
Pozvedl hlavu a povýšeně mávl rukou, ať jde dolů. Poslechl a seskočil vedle chyceného anděla. Dopadl na nohy a zároveň se podřadně poklonil. Čekal na další rozkazy.
Démony, znechuceně si pomyslela. Co mají v plánu mi udělat?
Odvážně se zeptala: ,, Co máte se mnou v plánu, démoni? Doufám, že nemáte..."
,,Jak se opovažuješ mluvit s pekelním velkoknížetem?" rozhněval se démon u ní. ,, Ty-"
,,Mlč!" přerušil ho pekelní velkokníže. ,, Přece nechceme, aby si myslela o nás, jak mohou být démony hrubí ke svým zajatcům. Nemyslíš, Dishome?"
Dishom se zahanben podíval na svého pana. Vstal a po odešel trochu stranou. Oproti jeho pán přistoupil k anděli a úsměvem na tváři, který ve skutečnosti nebyl vůbec přátelský, si dřepl. Dishom se pohoršen zatvářil.
,,Pane? To je, ale nepřípustné k vaši autoritě."
Mávl rukou, že je to v pořádku. ,,Copak mi může v tomhle stavu ublížit? Měj trochu i víru Pekla."
Radši už na to neřekl nic. Copak není možné mu to odepřít?
,,Abych odpověděl tvému zvědavému mozečku," vrátil se k její předchozí otázce, ,, rád tobě odpovím." Vstal do své plné výšky. Musela kvůli němu naklonil hlavu dozadu. ,,Mé jméno je Belzebub, nejbližší pobočník Knížete temnoty a samozvaný velkokníže velicí během soudného dne 95 legiím démonů rozsévajících po boží krajně smrt a násilí."
Jeden z princů temnot? Vrtalo ji v hlavě. Co tu jeden z nich dělá na Zemi?
,, A důvod proč jsi chycena je, že.." pokračoval a následně byl přerušen někým jiným.
,,..že chceš přilákat jednoho z archandělů. " Dopověděl nový příchozí. ,,Nespletla jsem se?"
II.
Viděla svoji svěřenkyni nejdříve se procházet po oblacích a vzpaměti se rozlétnout na zemský povrch. Přišlo ji to divně. Andělé nikdy bezdůvodně nelezou dolů, pokud....
...někdo nevolal o pomoc, domyslela si
Ten hlas přišel znenadání odnikud, ale dotyčná osoba stála několik kroku od nich. Dishom skočil, mezi uvězněním andělem a příchozím, s napřáhnutým mečem s vědomím, že se jeho pán postará o vetřelce.
,,Kdo si?!" vyštěkl Dishom. ,, Takhle mluv-"
Belzebub pomalu otočil svoji pozornost na příchozího. Nepřekvapilo ho to koho vidí. Spíš zkazilo náladu. Představa, že bude muset odvést anděla byla už lehčí část, ale v okamžiku komplikacích, které většinou vzniknout, zdržují jeho práci.
Chladný hlas se nesl přes mytinu, kde se slunce sklanělo za obzor.
,,Jedná z malá věci jsou komplikace. A to především v přítomnosti andělů, když pekelní svádí lidské duše. ,,Ale i my máme zdvořilost se aspoň představit, hm? "
Žena naklonila hlavou do stran, jakoby naslouchala někomu. Řekla své jméno. ,,Azrael."
,,Ha," vylítlo Dishamovi z úst. Belzebub se na něho zlé podíval a naznačil mu, ať vezme zajatce ve chvíli, kdy mu dá znamení.
,,Ach jistě, Azrael. Známí jako Anděl smrti."
,,Nevěříš."
,,Ne. Stejně nemám čas na srandičky."
Zmizel. Předtím dál znamení svému démonovi. Jediné, co zůstalo, byl poslední záblesk slunečních paprsku na místo, kde ležela bělostná pírka chyceného anděla.
,,Yargis."
