hello december (CZ)

Day 5

Čert! Mikuláš! Anděl! Na dnešní den jsem se těšila snad nejvíce. Vyhrabala jsem se ze své postele a přešla k oknu, které jsem následně otevřela. Za ním jsem uviděla malý balíček, který jsem uchopila a vzala si ho zpět do pokoje.

V balíčku jsem našla ovoce, gumové bonbony a adventní kalendář. Po obvyklé rutině, jsem do sebe hned hodila pět čokoládových bonbonů z kalendáře. Zdá se mi to, nebo je dělají menší a menší?

Dneska jsem se probudila s dobrou a tvořivou náladou. Jakmile přijdu ze školy, něco si vyrobím. Pokud mě tedy tato nálada neopustí.

Jako naschvál mě tvořivá nálada hned přešla, když jsem viděla Stevena kousek od mé skříňky s pohlednou blondýnkou. Bez rozhlížení jsem se vydala ke své skříňce, kde jsem bohužel dostala dvířkami do hlavy.

,,Au!" Sykla jsem.

,,Promiň, nevšiml jsem si tě." Ozval se mužský hlas.

,,Dobrý."

Pohlédla jsem vzhůru k osobě, která mě omylem sejmula skříňkou. Teda doufám, že to bylo omylem. Vedle mě stál vysoký pohledný kluk. Své blond vlasy měl vyčesané nahoru, zelené oči svítily a jeho osobitá vůně s náznakem cigaret mě udeřila do nosu.

,,Jsem Evan." Představil se.

,,Steven." Ozvalo se za mnou.

Otočila jsem se a za sebou spatřila Stevena.

,,A ty jsi?" Optal se mě znovu Evan a tím naprosto ignoroval Stevena.

,,Emma." Usmála jsem se.

,,Mohla bys mě doprovodit na hodinu?"

,,Jistě, a ty chodíš..?"

,,Se mnou." Ozval se za mnou už naštvaný Steven. ,,Chodí o rok výš."

,,Vydrž." Usmála jsem se na Evana.

Otočila jsem se ke Stevenovi a zamračila se.

,,Co po mně chceš?"

,,Další rande." Usmál se.

Myslela jsem, že když přikývnu na to první, tak mě v poklidu nechá po zbytek života. Zdá se, že jsem se mýlila.

,,Co?"

,,Dneska po škole?"

,,Nemůžu." Vymyslela jsem si.

,,V pátek večer buď připravená, chci tě někam vzít," Odvrátil zrak na Evana ,,a ty pojď se mnou."

,,Rád jsem tě poznal."

Oba dva odejdou do svých tříd, tak je následuji.

Po škole jsem se dostala domů, kde jsem chytla opět svojí dekorační a tvořivou náladu. Bohužel jsem ke svému nápadů potřebovala koupit pár věcí, tak už jsem se již za tmy vydala k obchodu. Cesta vedla parkem, kde jsem uviděla sedět postavu. Evan? Dotyčný seděl na opěradle lavičky, cigaretu v ruce a mobil v druhé.

,,Můžu?" Usmála jsem se.

Evan odtrhl zrak od telefonu a věnoval svůj pohled mně. Poté vypnul svůj přístroj a dal si ho do kapsy. To pro mě bylo znamení, tak jsem si vedle něj přisedla.

,,Dáš si?" Natáhnul ruku s cigaretou v ruce a teprve teď jsem zjistila, že je to vlastně tráva. Zavrtěla jsem hlavou ve znaku, že nechci. On však svou ruku nevrátil zpět k sobě.

,,Opravdu? Zkoušela jsi to?" Jen jsem zavrtěla hlavou. ,,A příště si se mnou dáš?"

,,Spíš ne." Usmála jsem se. ,,Proč tu vlastně sedíš?" Změnila jsem téma.

,,Na někoho tu čekám. Co ty?"

,,Šla jsem nakoupit, ale už to nejspíš nechám na zítra, za pár minut zavírají. Přistěhoval jsi se?"

,,Ehm, jo."

Evan vytáhl z kapsy telefon a já jsem si uvědomila, že na někoho čeká.

,,Tak já už půjdu."

,,Můžu tě doprovodit?"

,,A co ten, na koho čekáš?"

,,Nikdo není."

Zvedli jsme se z lavičky a mlčky šli k mému domu.

,,Tady bydlím." Usmála jsem se.

,,Já bydlím o ulici vedle." Zasmál se.

,,Tak zítra ve škole?" Pozvedla jsem obočí.

,,Zítra." Lehce jsme se objali.

Doma jsem už jen padla únavou do peřin. V posledních minutách před spánkem jsem si promítala dnešní den. Opravdu zvláštní.