hello december (CZ)

Day 11

Nemohla jsem se dočkat toho, až si zase stoupnu na lyže. Je pravda, že bych radši stála na prkně, ale co už.

Na snídani jsem dorazila ještě před budíčkem, abych neměla šanci potkat Stevena a mít tak klid na přemýšlení.

Nabrala jsem si plný talíř, abych do večera neumřela hlady a pustila se do toho. Když si vzpomenu na včerejší zprávy s ním, cítím se trapně. Všechno je to moje vina. Já byla nepříjemná a já si se vším začala. I když on mi to vrátil. Ani nevím, proč to tak rozebírám, když se skoro nic nestalo.

Během snídaně jsem uslyšela budíček, tak jsem se sebrala a vyběhla nahoru do svého pokoje. Hazel vesele chrupkala v peřinách.

,,Hazel?" Trošku jsem s ní zatřásla.

,,Hhhh?" Zamumlala rozespale.

,,Budíček."

Šla jsem do koupelny a začala se připravovat. Na svůj obličej jsem si namazala hydratačním krémem, vlasy jsem si spletla do dvou copů a rty si potřela jelením lůjem.

Když jsem se vrátila zpátky do ložnice, Hazel stále spala. Rozběhla jsem se a skočila na postel. Začala jsem skákat jako malé dítě kolem ní a postel začala podivně vrzat.

,,Ahhh, co děláš?" Zakřičela.

Já jsem nepřestávala a snažila se jí vytáhnout na nohy, což se mi po chvíli povedlo. Na neštěstí se otevřeli dveře a do pokoje vtrhli kluci. Už jsem se zmínila, že máme pokoj vedle kluků? Kdyby to byli jen ti normální, ale je to ta Stevenova partička a k tomu všemu si k sobě vzali Evana. Alespoň někdo, s kým se dá bavit. Tím nechci říct, že by ostatní byli špatní, to ne, jen mají moc veliké ego. A Steven je ještě ke všemu náladový.

,,Co tu děláte?"

,,Pánům nepřístupno." Zašklebila se Hazel.

Hazel na sobě měla titěrné kraťasy s přilehlým tričkem, které zdůrazňovalo její priority. Jakmile si toho kluci všimli, začali na ni zírat.

,,Hmm." Našpulil rty Steven. Dělá si že mě srandu? Já stojím tady.

,,Moje." Vykřikl Louis a strčil do Stevena loktem.

S protočením očí jsem došla ke dveřím do koupelny a hlasitě s nimi práskla.

,,Co to s ní je?"

Slyšela jsem Stevena tlumeně. Žádná odpověď se dlouho nedostavila, nejspíš Hazel jen pokrčila rameny a oni odešli.

,,Už od včerejšího večera je taková."

Promluvila nakonec a já se modlila, aby už odešli. Spíš odešel. Ostatní kluci se nejspíš rozpustili, protože slyšet rozhodně nebyli a pochybuji, že by tam stáli jak puťky.

Když jsem slyšela klapnout dveře, vyšla jsem z koupelny, jako by jsem nic neslyšela. Přehodila jsem přes sebe svetr a sdělila jí, že jdu dolů na sraz. Hazel se začala rychle oblíkat.

Dole byla zatím skupinka tak deseti lidí, kteří byli natěšení na dnešní lyžování a netrpělivě čekali na ostatní.

,,Co kdybychom šli napřed?" Zeptal se pan učitel jedné asistentky, která měla na starosti ty mladší. ,,Mám tu skupinu stejně starých a téměř podobně dobrých lyžařů." Dodal.

Asistentka přikývla s tím, že to vyřídí ostatním a my se vydali ke sjezdovkám. Na poslední chvíli nás doběhl Connor se Stevenem a Evanem. No bezva.

Musím říct, že jim to slušelo. Miluju, když někdo dokáže zkombinovat oblečení a jim se to povedlo. Sladili to i se svým prknem. Tedy až na Connora, ten měl lyže.