Ráno jsem se probudila do až příliš slunečného rána. Za okny se sníh měnil v kapky vody a mně se na čele objevila vráska. Opravdu musí roztát sníh den před mým pobytem na horách?
Teď jsem si tak uvědomila, že odjíždím dnes večír. Na poslední chvíli jsme obdrželi mail, že musíme vyjet již v neděli. Prý autobusoví řídiči v pondělí stávkují.
Nemůžu se dočkat, jen mám teď dilema, jestli si vzít lyže nebo snowboard.
Já bych si osobně radši vzala snowboard, ale Hazel jezdí jenom na lyžích a bylo by dobré, kdybychom prostě měli obě stejné nástroje.
Po chutném obědě jsem se zavřela v pokoji, pustila si nějaké vánoční písničky a pustila se do balení. To se ovšem neobešlo bez různých tanečních pohybů a falešných tónů.
*Cink*
Ozval se zvuk upozorňující novou zprávu.
Hajzl: (pozn.: jedná se o přezdívku Hazel) Lyže nebo snowboard?
Me: Nejspíš lyže, abys tam nebyla jediná s něma :P
Hajzl: Haha, myslíš, že pojede ten novej?
Me: Evan?
Hajzl: Jo..
Me: Tobě se líbí?
Hajzl: Připadá mi sympatický
Me: Líbí se ti! Já myslela, že chodíš s tím Hastingsem
Hajzl: To byl asi jen úlet? Já nevím, je to složitý
Ach Hazel. Já myslela, že ta holka ví co dělá a chce, ale on jí úplně rozhodil. Podle mě by jim to slušelo, i když podle jejích slov to byl jen úlet. Musím vymyslet plán!
Pomalu k večeru jsem si lehla únavou do postele a chtěla si před cestou na chvíli zdřímnout, však zacinkal telefon.
Steven: Připravená?
Me: Jakž takž, co ty?
Steven: Připraven!
Me: To je fajn :)
Steven: Nemůžu se dočkat, až tě uvidím
Po této zprávě jsem se doslova začala usmívat jako měsíček na hnoji. Vždyť já jsem se zamilovala. Ale nesmí to zjistit, protože vždycky dostal co chtěl a já nejsem lehká holka.
,,Emmo, oblékni se, ať můžeme vyrazit." Zavolala na mě maminka.
S velikým zasténáním jsem se zvedla a šla se připravit. Na sebe jsem hodila černé šusťáky a bílou bundu.
Jako velká koule jsem nasedla do auta a vyrazili jsme směrem škola. Miluju zimu a všechno kolem ní, ale pomalu mi začíná chybět léto. Hmm, to horko a koupání v jezeře.
Před budovou již stáli všichni účastníci a mně tak došlo, že jsme zase poslední.
S omluvou jsem si dala zavazadla do kufru autobusu a lyže do přívěsu za ním. Poté jsem vlepila pusu mamince a vešla do autobusu. Všichni seděli na svých místech a já očima hledala Hazel. Nenašla jsem ji. Uviděla jsem volné místo vedla Evana, tak jsem se s dovolením usadila vedle něj.
,,Nevíš, kde je Hazel?" Zeptala jsem se ho.
,,Kdo?" Pozvednul obočí a mně došlo, že je tu nový a moc lidí tu nezná.
,,Taková střešťená černovláska s rovnátky, věčně chodíme spolu."
Evan se začal potichu smát a když spatřil můj nechápavý výraz, ukázal přes sklo autobusu ven.
Venku Hazel zmatkovala a házela své věci do kufru, byť málem někoho nezabila svýma lyžema. Musela jsem se též zasmát. Když se vydala do autobusu, začala jsem se rozhlížet po nějakých dvou volných místech vedle sebe. Marně.
S Hazel jsem se pozdravila. Sedla si za mě, kde seděla nejspíš nějaká prvačka. Aspoň jsme nebyli daleko od sebe.
Když se autobus rozjel, stoupnul si náš učitel tělocviku a spustil:
,,Milí žáci, doufám, že si tento prodloužený výlet a i tedy víkend užijete. Jakmile dorazíme na chatu, tak si rozeberete pokoje, povléknete si postele a půjdete si lehnout. Zítra nás čeká náročný den, kdy budíček je v sedm ráno-"
Hned se ozvalo nesouhlasné zabručení, ale učitel pokračoval:
,,Na sjezdovku půjdeme v devět ráno a zpět na chatu se budeme vracet kolem sedmnácté hodiny večer. Součástí tohoto výletu je také slušně vychování-"
*Cink* Ozval se můj telefon. Učitel dále pokračoval o poučování a já si přečetla zprávu.
Steven: Kdepak to sedíš? Pojď ke mně, mám tu místo.
Me: Mně se u Evana líbí. Navíc nemám zájem sedět s tou tvou namachrovanou partičkou na pětce.
Steven: Au, jsi zase nějaká nepříjemná. Máš krámy nebo co?
Me: Debile!
A je to tady. Čekala jsem, kdy tato chvíle přijde a nový Steven začne být zase tím starým. Je pravda, že jsem teď byla taková nepříjemná, ale já jsem že všech těch pocitů tak zmatená, že ani pořádně nevím, co dělám.
Když jsme konečně po hodině dorazili na místo, popadla jsem věci a šla zabrat pokoj pro dva. Naštěstí byl volný, tak jsem si tam odnosila věci, povlékla si, převlékla se a šla spát.
Dnešek byl opravdu divný a bojím se dalšího dne.
ČTEŠ
hello december (CZ)
Teen Fiction,,Víš co by mě zajímalo?" Zeptala jsem se. ,,Hm?" ,,Proč zrovna já? Kolem je tolik krásnějších holek a já jsem prostě jako žába." V tom jsem ucítila jeho rty na těch mých. Byly tam však sotva vteřinu. ,,Myslel jsem, že když tě políbím, tak se změní...
