Day 6

23 3 2
                                    

Další čokoláda z kalendáře je venku.
Dneska mám v plánu jít s Hazel na trhy.

Když jsem přišla unavená ze školy domů, sedla jsem si tentokrát nezvykle do obývacího pokoje. Zapla jsem si hudbu do repráků a projížděla sociální stránky.

Dneska byla ve škole poněkud nuda. Ano, šprtka jako já říká, že ve škole byla nuda. Vlastně nevím, co se to se mnou děje.

Kvůli zítřejšímu zápasu dnes všichni hokejisti nebyli ve škole, ale trénovali. Bylo divné, že jsem neviděla Evana, když říkal, že se uvidíme.

Z lehkého podřimování mě probral zvonek. Zvedla jsem se a šla ke dveřím.
Otevřela jsem dveře, ale nikdo za nimi nebyl, tak jsem je zavřela. Děti!

Když jsem se otočila na patě, zvonek se ozval znovu. Já je zabiju! Prudce jsem se otočila, otevřela dveře a spustila: ,,Vy sprat-" Hned jsem si dala ruku přes pusu, když jsem za dveřmi uviděla Hazel.

,,Co tu děláš?" Nakrčela jsem čelo.

,,Hraju zvonkohru." Protočila očima.

,,Lituju každého kluka, který tě bude chtít překvapit dárkem za dveřma, když jsi slepá jako patrona!" Zakřičela.

Pohled sjel na rohožku a opravdu tam ležela pěkně zabalená taška. Krucifix.

,,Promiň." Koukla jsem štěněcím pohledem na ni.

Hazel jen zvedla tašku a nastoupila si ke mně domů. Odhodila svůj kabát, boty také odkopla neznámo kam, a napochodovala si to do obývacího pokoje, kde si sedla na sedačku.

,,Zítra je zápas," Spustila.
,,a ty tam jdeš se mnou." Dodala.

,,Co?"

,,Dneska jsou trhy," začala.

,,A já tam jdu s tebou." Doplnila jsem jí a protočila očima. Mluví se mnou jako s dítětem.

,,Něco jsem ti koupila." Usmála se a podala mi tašku.

Dárek jsem si převzala a nakoukla dovnitř. Uvnitř byly černé punčochy, šedé svetrové šaty ke kolenům s rolakovým červeným límcem a šála.

,,Hazel, to je nádhera!" Usmála jsem se a objala ji.

,,To ale nemůžu, vždyť máš v pátek narozeniny a-"

,,Kašli na to." Přerušila mě.

,,Proč?" Svraštila jsem obočí.

,,Chci, aby jsi vypadala pěkně, když tam bude Steven."

,,Tím chceš říct, že se neoblékám pěkně?" Zamračila jsem se.

Teď mi to došlo. Kde bude Steven?! Zasekla jsem se v pohybu.

,,Hazel?! Kde bude Steven?" Zeptala jsem se opatrně.

,,Domluvila jsem s pár lidma, že půjdou s námi na ty trhy." Zatvářila se nevinně.

,,Kdo?"

,,Ty, Steven, Joelle, Chris a já."

,,Dobře." Vydechla jsem.

Joelle je půvabná dívka z vyššího ročníku, ale z jiné školy. Má hnědé oči a dlouhé blonďaté přírodní vlasy vlasy, postavou je menší.

A Chris? Chris je vyšší, má světle hnědé vlasy a je samý sval. Je to fakt pěkný kluk. Dříve jsem do něj byla zakoukaná.

Když jsme se převlékli a upravili, vyšli jsme směrem náměstí. Ano, dvě nejlínější holky šly pěšky. Toto náměstí nebylo daleko od mého domu. Máme v plánu jít ještě na druhé, větší náměstí, ale to až jindy.

hello december (CZ)Kde žijí příběhy. Začni objevovat