hello december (CZ)

Day 8

Dnešní den by měl být naprosto speciální a báječný. Musí!

Moje nejlepší kamarádka slaví své narozeniny, máme pro ní tajnou narozeninovou oslavu a ještě k tomu mám mít rande se Stevenem. Nerada to přiznávám, ale ten kluk mi přijde čím dál víc sympatičtější.

Všechny kluky kolem sebe jsem vždycky odehnala. Nevím, jak to dělám, ale vždycky, když se mi někdo líbí a chtěla bych mít něco víc, tak ten druhý nechce a nebo když chce, tak se mi nějak znechutí a to ani nic nemusí udělat. Jednoduše řečeno, mám strach z toho ''mít někoho rád''. Nesnesu doteky, vždy zpanikařím. Ale často se dost přemáhám.

Po škole jsem si udělala rychle nějaké věci do školy a šla pomoct Joe do nedaleké restaurace s výzdobou. Restaurace vypadala velice útulně. Nebyla moc velká a nejlepší na tom bylo, že dneska byla celá naše.

,,Ahoj Joe.'' Usmála jsem se na blondýnku, která stála na židli a věšela po zdech řetězi s různými nápisy, které blahopřáli k narozeninám nebo obrázky s taktéž touto tématikou.

,,Záchrana!'' Křikla s úlevou. ,,Prosím, nachystej ten stůl. Prostři a nějak ho ozdob třpytkama nebo nečím.

Vzala jsem si talíře a začala je skládat na stůl. ,,Co budeme mít k jídlu?''

,,Kolem osmé hodiny nám přivezou nějaké steaky s hranolkama.''

,,Mňam!'' Zaradovala jsem se. Moje oblíbené jídlo.

,,V kolik dorazíš? Já myslela, že tu na jídlo nebudete.''

,,Já nevím. Se Stevenem jsme se od včera nebavili a myslím, že nikam ani nepůjdeme.''

,,No já nevím, ráno vypadal Steven dost natěšeně na to rande.'' Usmála se.

Pokrčela jsem nad tím rameny a pokračovala v práci. Už je kolem čtvrté večer a hosté mají přijít každou chvíli. Hazel prý přijde v osm na večeři. Z přemýšlení mě vyrušili otvírající dveře.

,,Ahoj Stevene.'' Pozdravila ho Joe s úsměvem na rtech. Zamračila jsem se z její dobré nálady, když ho spatřila. Počkat, proč s ním ráno mluvila? Emmo, proč máš sakra tak dlouhý vedení?

Otočila jsem se k němu a usmála se. Dneska mu to opravdu slušelo. Měl na sobě černou košili s polovičním rukávem a černé džíny. Ještě ten jeho obvyklý rozcuch a natržený ret.

,,Ahoj." Pozdravil a vydal se ke mně.

,,Sluší ti to.'' Řekla jsem to narovinu.

,,Tobě víc, připravená?"

,,Vlastně ne, já myslela, že nikam nepůjdeme po tom včerejšku."

Na vteřinku se zamračil, když jsem zmínila včerejšek. Zajímalo by mě, proč si včera začal tu bitku. Nemohlo to mít nic společného se hrou, muselo v tom být něco osobního, provokace.
Pohledem sjel můj dnešní outfit, který se skládal z bílé halenky a tmavě šedých džín.

,,Já bych řekl, že jsi připravená."

Pousmála se, rozloučila se s Joe a společně se Stevenem se vydala k jeho autu.

,,Kam to jedeme?" Zeptala jsem se.

,,Nech se překvapit." Krátce se na mě podíval a vykouzlil svůj úsměv.

Přijeli jsme na naše hlavní náměstí, kde jsme zaparkovali u jedné známé restaurace. Když jsme vedli dovnitř, zavedli nás na rezervaci. Náš malý stoleček pro dva byl hned u výlohy, ze které jsme měli výhled na celé náměstí, které bylo plné lidí a stánků.