First Sight...[Marcus Gunnarsen Cz FF]

❤10.kapitola❤

(Ten obrázek nahoře ⬆ je mega 💕)

Marcus:

Obrátil jsem oči ke dveřím a uviděl v nich Lea s trochu naštvaným a zároveň pobaveným výrazem ve tváři.

Okamžitě jsem od Beccy uskočil(což ve vodě šlo docela těžko) a podíval se vystrašeně na moji princeznu,která se snad ani nehla. Přesto Lea nejspíš poznala po hlase, protože byla červená jak rajčátko,no a já..já na tom nebyl o moc líp. Hlavou jsem jí naznačil že bychom měli vylézt ven a ona jen přikývla. Vylezli jsme ven a došli k Leovi. Přehodil jsem mojí květince ruku přes rameno,abych ji trochu podpořil. Leo se nad náma zasmál a pak zavrtěl hlavou,vypadal trochu jako pes.

,,Ahoj Marcusi,rád tě vidím ale budeš muset jít teď si musím s Beccou promluvit." Řekl a usmál se na mě i na Beccu.

Jen jsem mu na souhlas přikývl,popadl svoje věci, rozloučil jsem se se svojí princeznou a vydal se do hotelu. Leo je fajn chlap,jde poznat že není o moc starší než mi. Ale i tak mám takový špatný pocit,nevím co jí řekne a docela se bojím..

Rebecca:

,,To bude dobrý,pak mi zavolej a já budu hned tady." Zašeptal mi Marcus do ucha během toho co mě objímal. Pak se odtáhl a políbil mě jen na líčko,..asi kvůli Leovi co stál vedle nás. Povzbudivě se na mě usmál a nakonec odešel. Zavřela jsem za ním dveře a odešla do obýváku chvíli po tom, co tam odešel Leo.

,, Musíme si promluvit-"

,,To už vím." Přerušila jsem ho a protočila oči.

,,Hele,..no to je jedno. Každopádně si s tebou musím promluvit ohledně bydlení-"

,,Jak jako bydlení vždyť bydlíme tady,v Oslu." Přerušila jsem ho znovu. Ošklivě se na mě podíval a pak vypustil něco co jsem asi ani nechtěla slyšet.

,, Stěhujeme se." Nejspíš jsem přestala dýchat, když to vyslovil.

,,T-to ne-myslíš v-vážně.." dostala jsem ze sebe nějakým zvláštním způsobem. Leo jen s neutrálním výrazem ve tváři přikývl.

,,Ale p-proč? V-vždyť jsem přijat-tá na školu,t-ty tu máš práci.. a jezdí tu za mnou Marcus." To poslední jsem si spíš zašeptala sama pro sebe.

,,To je sice pravda ale na školu můžeš chodit i tam a je to právě kvůli práci. Povýšili mě a abych mohl dál pracovat musíme se tam přestěhovat,jinak to prostě nepůjde. Mrzí mě to." Ukončil svůj monolog. A mě se začínaly hrnout slzy do očí.

,,K-kdy?" Zeptala jsem se ještě,ať vím kolik mám času.

,,Za dva dny." Podíval se na mě soucitně.

Já jsem radši jenom přikývla a vyběhla do pokoje dřív než jsem se stihla rozbrečet naplno. Skočila jsem do postele a popadla mobil. Slzy které se mi teď kutálely po tvářích padaly na polštář a občas nějaká zabloudila na displej mého mobilu,který jsem vždy utřela. Hledala jsem Marcusovo číslo,abych mu dala vědět aby přišel. Na volání jsem se však nezmohla a tak jsem mu napsala jenom zprávu.

You: Přijeď co nejdřív,potřebuju tě 💔

Ani ne za minutu mi přišla odpověď.

MyPrincessMac😍❤: Hned jsem tam, Lásko ❤

Přečetla jsem si tu zprávu a zase zapadla do peřin. Teď stačí jen čekat.

¡Holá amigos!
(Občas mám pocit že mi ta španělština leze na mozek😂)
Jsem tady po dlouhé době zase s další kapitolou a chtěla bych moc poděkovat za 1K👀 a přes 100 ★.
#570 v kategorii fan fikce, děláte si srandu?😭💞
Děkuju moc, vím že to asi není nějak hodně, ale pro mě to hodně znamená 💞

A na závěr bych ještě chtěla říct že jsem vydala nový příběh s názvem ,, Endless jail?!Never!" Budu moc ráda když se na něj podíváte 💞💞
Loučím se s vámi 💞

Vejunka😘🍍