Rebecca:
,,No, je jim 16,jsou to dvojčata-" chtěla dál pokračovat,ale já ji přerušila.
,, Nejmenují se náhodou, Marcus & Martinus?" Zeptala jsem se rychle.
,,Jo. Jak t-"
,, Tak to ty jsi Emma, ráda tě ještě jednou poznávám." Znovu jsem ji přerušila a usmála se na ni. Trochu se pousmála a nechápavě zvedla obočí.
,, Hodně mi toho o tobě řekli,teda spíš Marcus." Vysvětlila jsem ji a při vzpomínce na Marcuse jsem si povzdechla, když to byl trn,co se mi zabodl do srdce hned,jak se mi vybavily jeho oči,před mýma. Ona si toho však všimla.
,,Ty máš brášku ráda, že?" Potichu jsem přikývla.
,,A chybí ti?" Zeptala se znovu a mě ukápla slza.
,,Mě taky chybí,ale neboj,za chvilku se vrátí a bude tady s námi." Objala mě a hladila po vlasech,je mu tak moc podobná.
,,Už se na ně těším." Usmála jsem se na ni a taky ji pohladila po vláscích,na to že ji je 9 umí skvěle utěšovat.
,,Já taky." Přítula se ke mě. Je fakt sladká.
,,Já mám nápad!" Vykřikla najednou a vyskočila do stoje.
,,Co?" Zeptala jsem se zmateně a podívala se na ni.
,,Marcus neví že tu jsi, že?" Podívala se na mě a já zakroutila hlavou doprava doleva,na náznak nesouhlasu. Vítězně se usmála a začala mi vše vysvětlovat.
,, Takže.."
Marcus:
Už je to týden co Becca odjela. Chybí mi, pořád si píšeme a voláme,už se těším až za ní někdy přijedu a uvidím jí.
Každopádně dneska jedeme domů,takže si právě balím věci,Tinus už má všechno zabalené,jak jinak. Já jako vždy dělám vše na poslední chvíli.
Už jsem měl skoro všechno zabalené,když na mě někdo křikl. Hodil jsem si posledních pár věcí do kufru,zavřel ho a vzal si na sebe bundu.
,,Marcus,we have to go!" Ten někdo po mě znovu křikl a náhodou to byl Martinus.
,,Proč na mě mluvíš anglicky, blbče?" Ušklíbl jsem se pobaveně.
,,Nevím,baví mě to." Ušklíbl se taky a mojí přezdívku pro něj úplně ignoroval nad čímž jsem se uchechtl.
,,Kluci jdeme!" Křikl po nás táta a my nasedli do auta, ke kterému jsme mezitím došli.
Auto vyjelo na letiště a já si zastrčil sluchátka do uší,kde jsem si pustil můj oblíbený playlist.
***
Teď jsme dojeli do Trofors a přijíždíme k našemu domu. Míjeli jsme dům našich,teď už nastěhovaných sousedů, kteří jsou podle mamky moc milí. Když jsem s ní naposledy mluvil,říkala že je tam i jedna hezká holka v mém věku. Já ji však ještě neřekl že chodím s Beccou a tak jsem ji odpověděl jen to, že mě s ní hned nemusí párovat a odkázal ji na Martinuse, který by nějakou holku potřeboval.
Zastavili jsme u domu a já si vzal svoje věci z kufru. Společně jsme všechno donesli do chodby a šli jsme do kuchyně,kde na nás už čekala mamka. Přivítali jsme se s ní a když jsem se s ní objal,zeptal jsem se kde je Emma.
,,Čeká u sebe v pokoji." Řekla a mrkla na Tinuse. Něco mi tu nesedí,ale nebudu to teď řešit.
Šel jsem teda nahoru do pokoje Emmy a Martinus šel v závěsu asi 5 metrů po mě. Lehce jsem zaklepal,Emma by mě asi zabila,kdybych neklepal, a vstoupil jsem dovnitř. Hned po otevření dveří mi do náruče s křikem skočila moje malá sestřička. Pevně jsem ji objal a pak ji pustil na zem aby se mohla přivítat i s Martinusem. Jen co jsem zvedl pohled spatřil jsem tu nejkrásnější tvář,co znám jak se na mě s jiskřičkami v očích usmívá.
Okamžitě jsem k ní přiběhl a přilepil svoje rty na ty její hebké polštářky,hned začala spolupracovat.
,,Co tu děláš, princezno?" Zeptal jsem se, když jsme se kvůli nedostatku vzduchu od sebe odlepili.
,,Jestli nechceš,tak tu být nemusím." Hraně posmutněla a začal odcházet a dělat že je uražená.
,,To víš že chci aby jsi tu byla,ty moje herečko." Přitáhl jsem si ji zpět a usmál se na ni.
,,Tak teda znovu..Jsem neskutečně rád ,že jsi tady,ale jak to,že jsi tady?" Zkusil jsem to znovu a uchechtl se.
,,Na to se zeptej vaší malý kopie." Dala mi pusu na nos a hlavou pohodila směrem ke dveřím,kde stálo mé vyvedené dvojče a sestra s úsměvy na tváři.
¡Hola amigos!
Jsem tady zase s další kapitolou💞😂
Naštěstí nejste tak blbí jako já a věděli jste kdo to je😂 jsem na vás pyšná ❤😂
Ale dost mých keců, doufám že se líbila a uvidíme se u další kapitoly 💕Vejunka 😘🍍
ČTEŠ
First Sight...[Marcus Gunnarsen Cz FF]
Fiksi Penggemar,,Marcusi... už se...asi nikdy... neuvidíme" ,, ..Jak to?" ,,Už tu.. nebudu pracovat." ,, Ale.. proč?" ,,..Stěhuju se....." .. 16-ti letá Rebecca je první den na brigádě v kosmetické firmě,zrovna dobu kdy mají zakázku pro dvě slavná dvojčata.....