Takže jestli jste četli minulou informačku tak jste určitě zjistili nový systém. A proto u téhle kapitoly bych si přála alespoň 40 přečtení😉
Pohled Nicol:
Tím jak mi Pavel řekl, že nechce abych si něco neudělala, tak jsem se trochu lekla.
Otevřela jsem dveře do Štěpánova pokoje a myslela jsem že se rozbrečím............štěstím.
Stál tam Štěpán s Radkem a drželi v rukou balonky, byla tam moje mamka a moji nelbližší. A začali zpívat Hodně Štěstí...
Mamka měla v ruce obrovský marcipánový dort a všechno bylo dokonalé... Až pak mi došlo že jsem zapomněla na své narozeniny!
Potom jsme odešli dolů, kde jsme si všichni dali dort a já si rozbalila dárky od rodiny.
Odjeli asi okolo páté odpoledne.
,,Kluci moc vám děkuju!"
,,Není zač.", odpověděli mi jednohlasně.
Pak jsem šla do pokoje a hrála LOLko na svém chatrném počítači, který byl pomalejší než já při tělocviku.
,,Niki?"
,,No Ráďo?"
,,Přijdeš dolů prosimtě?"
,,Jo neboj zachvilku jsem tam."
Převlíkla jsem se a šla dolů. Tam čekali kluci společně s MenTem, Gogem a Radym.
Všichni měli v rukou dárky a nebyl by to Pavel kdyby neměl v rukou chlast.
Sešla jsem za nimi a oni mi popřáli. Pak jsem si šla rozbalit dárky. Od Pavla jsem dostala poukázku do Sephory a sluchátka, který se mi celkem hodily, protože jsem největší dokurvovač sluchátek. Od Ráďi jsem dostala nějaké hadříky na sebe a dodatek do The Sims 4. Od MenTa a Goga jsem dostala kytku a bonboniéru. A pak přišel na řadu Štěpán. V ruce měl velkou krabici a na ní obálku...
Nejdříve se mi do rukou dostala ta velká krabice. A v ní byl MacBook air! Beze srandy jsem se tam na místě rozbrečela... Apple mám ráda, vždycky jsem se o něj zajímala a teď mám MacBook?!
,,Štěpo...Ne to ne, to nemůžu..."
,,Nemůžeš, ty musíš."
Potom už ze mě jen tiché ,,Děkuju..." a bulela jsem jak děcko. Štěpán mě objal a bylo všechno fajn...
,,Niki tady máš ještě něco."
Podal mi tu záhadnou obálku. A já ji pomalu rozlepovala.
,,Štěpo!!!"
