Sweet Serial Killer //Bellarke ✔

Kapitola 8

Bellamy: Ty mi jako říkáš, že nevíš, kde je Clarke? *Podíval se na Octavii*

Octavia: Jsem tvá sestra, ne tvůj špion. *Zasténala, když seděla na pohovce v jeho kanceláři*

Bellamy: Omlouvám se. *Vydechl*

Octavia: Nikdy si mi neřekl nic o tvém životě, kromě tohohle, myslím tím, znám 14 letého Bellamyho, teď...*Podívala se na strop* znám pouze Doktora Bellamyho. Co se ti stalo? Jak vůbec žiješ?

Bellamy: No..*posadil se vedle ní a také se zadíval do stropu* Mám tam venku přítelkyni, ale teď to mezi námi není nejlepší. *zamračil se*

Octavia: Ty máš přítelkyni? Já myslela, že ty a Clarke-

Bellamy: Co? Ne. Jsme jen přátelé. Myslím, tak nějak. A taky si myslím, že mě za tu situaci se stříkačku nenávidí.

Octavia: Jak jí chceš pomoct a postarat se o ni. *Octavia pokrčila rameny* A jak se bála toho, že jí nenávidíš.

Bellamy: My jsme přátelé, O. To je vše. *Podíval se na Octavii a ona se usmála*

Octavia: Nevěřím ti. Myslím, že je mezitím něco jiného.

Bellamy: Každopádně, mám psa, Ellie. *Usmál se a ona se také*

Octavia: Vypadni. *Zasmála se, když ho bouchla do ramene*

Bellamy: Co je? *Zasmál se*

Octavia: Ten stupidní úsměv nebyl kvůli Ellie, znám tě. *Pokroutila hlavou on smějící se, zaklonil hlavu* Běž ji najít.

Bellamy: Ale my se bavili! *Zamračil se*

Octavia: Potřebuju jiný druh zábavy, Bell. *Podívala se na něho s úšklebkem a on se se smíchem zvedl*

Bellamy: Hlavně nepoužij mu kancelář pro tvé sexuální choutky! *Zasmál se, když vycházel z kanceláře a pak se rozběhl* Clarke? *Zakřičel, mezi chodbami a zastavil se, aby se mohl nadechnout a popřemýšlet, kde by mohla být*

No samozřejmě. Byla na samotce. Běžel do části, kde takové místnosti byly. Musel strážím ukázat přístupovou kartu, aby ho mohli pustit dovnitř. Obešel dveře a zastavil se u jedných, ve kterých bylo ticho. Všichni v ostatních celách dělali rámus, nebo se snažili utéct.

Otevřel malý otvor, přes který se podávalo jídlo a podíval se na blonďatou dívku kreslící na podlahu. Podíval se na zeď, na které bylo napsáno číslo ''319'', ona byla vězeň 319. Nevšimla si ho, tak že lehce zaklepal na kovové dveře, říkajíc, že ona mu neublížila, nebo ho nezklamala. Otočila se a on uviděl maličké slzy na jejím obličeji a hned se cítil vinen.

Odložila tužku a ona se pomalu přiblížila ke dveřím, beroucí jeho ruku do těch svých. Oba se báli něco říct, tak jen stáli a dívali se na velký nápis 319 na zdi držící se za ruce.

Bellamy: Lhala jsi. Řekla si jim, že si zabila Atoma. *Vydechl* Že si ode mě ukradla tu jehlu, že já s tím nic společného neměl. Nemusela si to dělat, ale udělala. *Vydechl hrající si s jejími prsty* Děkuju ti, kámoško.

Neodpověděla, ale všiml si jejího úsměvu a tváři. Otočila se k němu a kývla hlavou směřující k malbám na zemi. Usmál se, dívajíc se na ně a poté na ni pohlédl s úsměvem. Zvedla na něj obočí a on pokrčil rameny, když se snažil prostrčit celou svou ruku dovnitř cely-i když to nesmírně bolelo- a on se jemně dotkl její tváře.