Sweet Serial Killer //Bellarke ✔

Kapitola 6

O jeden týden později

Sestra: Dobré ráno.*Usmála se a Clarke vykřikla*

Clarke: Kde to sakra jsem? *Snažila se posadit, ale její ruce byly svázané* Vlastně je to jedno, už to vím.

Sestra: Spala jste celý týden-

Clarke: Počkat, jak dlouho? Oh, já nakopu tomu idiotovi pr-

Bellamy: Vidím, že už jsi vzhůru. *Vstoupil do pokoje s kávou v ruce a Clarke protočila očima*

Clarke: A naštvaná, být tebou bych se nepřibližovala.

Bellamy: Dáte nám prosím minutku? *Podíval se na sestru, která se usmála a poté odešla* Převezmu to.

Clarke: Jedinou věc, kterou můžeš převzít, je můj kopanec.

Bellamy: Jak se cítíš?

Clarke: Skvělě. Zrovna jsem si uvědomila, že jsem celou tu dobu chtěla být zase zamčená a svázaná.

Bellamy: Naneštěstí si neztratila svůj sarkasmus. *Vydechl* Omlouvám se za ty pouta a za to, že jsem tě zdrogoval.

Clarke: Spala jsem celý týden! Snažil ses mě zabít?

Bellamy: Jen jsem se snažil, aby sis neublížila *Zmračil se*

Clarke: Aha a zabodnutí jehly byl nejlepší způsob jak to ukázat?

Bellamy: Zrovna si někoho zabila, Clarke-

Clarke: My nejsme přátelé, Doktore Blakeu, pro vás Slečna Griffinová. *podívala se na něj s naštvaným i trošku smutným výrazem**

Bellamy: Omlouvám se, Slečno Griffinová. Vypadá to, že jsem zničil naše přátelství. *vydechne a zahledí se jinam*

Clarke: Jakýkoliv ''vztah'' jsme měli, je pryč. Postaral jste se o to, když jste použil tu jehlu, Doktore Blakeu.

Bellamy: Lhal jsem ředitelovi, řekl jsem, že Atom kradl naše medikálí zásoby a poté zešílel a zabil se. A také jsem řekl, že jediný důvod, proč si byla zdrogovaná je, že jsi potřebovala své léky a nemohla si bez nich být.

Clarke: Skvěle. *Odpověděla sarkasticky*

Bellamy: Můžu se přiblížit?

Clarke: Chceš praštit? *Nadzvedla obočí, ale on jí ignoroval a sedl si na postel*

Bellamy: Nemůžeš mi ublížit.

Clarke: Jasně že můžu. Odvaž mě a já zajistím, že si ublížíš.

Bellamy: Chceš sem posalt Murphyho? *Změnil téma, věděl, že její narážky používala proto, aby si myslel, že není raněná*

Clarke: Horší, než být tady v Arkhamu, zamčená, svázaná a s tebou po mém boku, je být tad v Arkhamu, zamčná, svázaná a s vámi oběma. *Zasténala*

Bellamy: Co když ti to sundám z rukou? *Podíval se na ní a ona na něho podezřele*

Clarke: Proč by si to dělal?

Bellamy: Očividně mě nesnášíš a v takovém momentě-

Clarke: Očividně *Sarkasticky se usmála a on vydechl*

Bellamy: By bylo nejlepší začít odznovu, správně?

Clarke: Ne, jdi pryč a pošli sem Octavii. *Zasténala snažíc si sundat pouta*

Bellamy: Až se odtud dostaneš, měla by ses stavit do mojí kanceláře, můžeme si popovídat.

Clarke: To je v pohodě. *Pokrčila rameny a on se zvedl jdouc ke dveřím, ale jí bolelo u srdce* Bellamy. *Zavolala*

Bellamy: Ano, Slečno Griffinová? *Protočila očima a on se pousmál* Ano, Clarke?

Clarke: Děkuju. Že jsi pro mě lhal, ale pořád..Pořád tě chci praštit. *Usmála se a on pokývl hlavou*