Sweet Serial Killer //Bellarke ✔

Kapitola 23.

Clarke: Proč si zabila Madi? *Hrála si se svými noži a poté se podívala na Raven*

Raven: Už jsem ti to řekla, nebyla jsem to já. *Vyprskla ty slova a krev z pusy*

Clarke: Co se stalo s Wellsem? *Začala se přibližovat k Raven, což jí znovu rozplakalo*

Raven: Prosím už mi neubližuj *Plakala* Řeku ti všechno!

Clarke: Jsi v pořádku? *Clarke se podívala na Murphyho, který těžce oddechoval* Co se s ním děje?! *Skoro až křičela na Raven a Raven natočila hlavu, aby viděla na Murphyho*

Raven: Červené oči, chvění, pocení, těžké oddechování. *Usmála se* Ta svině to vážně udělala.

Clarke:  Cože?

Raven: Ukázalo se, že nejsem ta nejšílenější Murphyho přítelkyně.

Clarke: O čem to mluv-

Murphy: Clarke. *Murphy zasténal a opřel se o zeď*

Clarke: Řekni mi všechno. *Podívala se do Raveniných očí*

Raven: Vždycky to byla Emori. Byla to ona, kdo je všechny zabil. Je mi to lít- *Předtím, než mohla Raven dokončit větu, Clarke jí podřízla hrdlo*

Celé tělo Clarke bylo pokryto krví a ona se otočila k Murphymu. Ležel už na podlaze, což Clarke přimělo k slzám.

Murphy: Zabij ji..Prosím. *Murphy prosil s hlasem, který mu přeskakoval a mizel a vzal Clarke za ruku*

Clarke: Zabiju, slibuju ti to, jenom vydrž. *Plakala a snažila se přijít na způsob, jak dostat jed z Murphyho těla*

Murphy: Ale nejdřív...*Podíval se do jejích modrých očí, teď už červených od slz* Nejdříve zabij mě.

Clarke: Co? Ne.  To se nestane! *Pokývala hlavou*

Murphy: Prosím, nechci umřít bolestivě. *Lehce se usmál a vytáhl malý nůž a přiložil ho do její ruky*

Clarke: Nezvládnu to bez tebe. Jak to mám bez tebe zvládnout, Murphy? *Plakala*

Murphy: Miluju tě, malá sestřičko. *Lehce se usmál, když Clarke umývala krev na jeho obličeji*

Clarke: Tolik tě miluju. *Podržela nůž a opřela si své čelo o to jeho a zarazila nůž do jeho srdce*

Když zaslechla bratrovo poslední vydechnutí, Clarke vykřikla bolestí. Snažila se postavit a započít její další odplatu, ale její mrtvý bratr ležel v jejím náručí. Její tělo nemohlo snést další bolest, tak vstala, zavřela Murpyho oči a zahledala po jejím mobilu.

Telefonní hovor:

Clarke: Neříkej mé jméno. Řekni mi, huh..*Musela hodně zapřemýšlet, a tak přestala plakat* Je s tebou a Bellamym Emori?

Octavia: Ano, mami, jsme doma, chceš mluvit s Bellamym?

Clarke: Jo. *Hluboce se nadechla* Bell? Poslouchej mě velmi pozorně. Raven řekla, že to byla Emori celou tu dobu. Ta nehoda, Wells, všechno to udělala ona, tak že potřebuju, abys řekl, ať odejde nebo tak něco.

Bellamy: Jasně, mami, udělám t-*Bellamy se zastavil, když zahlédl Emori, jak si svléká bundu a bomby, které měla připevněné k tělu* Mami, zavolám později.

Konec telefonátu

Clarke se naposledy podívala na Murphyho a opravdu se snažila znovu neplakat. Clarke si vzala svůj batoh s noži a rychle odjela k Bellamyho domu.

Sotva viděla na cestu, plakala jako dítě a na sekundu přemýšlela na tím, že by narazila do jiného auta, čímž by způsobila nehodu a umřela.

Vyšla z auta, ani se neobtěžovala s klepáním na dveře a vstoupila do domu.

Emori: Odlož nože, zlatíčko. *Usmála se, když šla zezadu ke Clarke a přitlačila ji zbraň k zádům*

Bellamy: Clarke-*Podíval se na ni vystrašeně a Clarke začala těžce oddechovat*

Clarke: Octavia. *Clarke zvolala a dívka se na ní podívala* Teď.

Octavia: Teď. *Vzala Bellamyho za ruku a vytáhla ho z domu, mezitím co Clarke uzemnila Emori*

Clarke: Proč si to udělala? *Plakala* Wells! Madi! Murphy! *Zakřičela v agonii*

Emori: Opravdu to nevíš? Wells byl můj pokus a všechno, co jsem chtěla udělat, bylo, aby na tebe zapomněl. *Široce se usmála* Tvůj nejlepší přítel, který by tě nenáviděl, by tě zlomil. *Zasmála se a Clarke jí uhodila* Proč jsem to asi udělala? Murphy. Nikdy by mě nemiloval tak, jako miloval tebe! *Zakřičela zlostí*

Clarke: Všechno tohle...Bylo kvůli žárlivosti? *Plakala* Musela jsem zabít svého bratra kvůli tvé žárlivosti? *Zakřičela* a..a Madi! Zabila si ji! *Zakřičela a uhodila Emori znovu*

Emori: Murphy a Madi byli jen bonus. Jen pro zábavu.

Clarke vzala pistol Emori a zamířila na její hlavu. Teď byl ten čas. Clarke jí mohla zabít. Musela, ale potřebovala trpět jako první. Clarke se hluboce nadechla,  a když zahlédla bombu odpočítavající pět vteřin, utíkala k hlavnímu vchodu a sledovala, jak se Emori snaží zvednout.

Clarke nezmáčknula spoušť. Byla tak zlomená, tak že odhodila pistol na zem a vyšla rychle z domu, sledujíc ho hořet o pár vteřin později.

Bellamy: Clarke! *Bellamy běžel k ní a přitlačil si jí k sobě* Co se stalo? Jsi zraněná?

Clarke: Poslouchej mě. *Podívala se do jeho smutných očí* Kane na mě čeká v Arkhamu, udávám se-

Bellamy: Clarke-

Clarke: Madi je mrtvá. Wells, Raven, Emori...*Začala se třepat* Murphy.

Bellamy: Octavia se mu právě chystala zavolat-

Clarke: Emori ho otrávila. Něco opravu silného. Chtěl, abych ho-

Bellamy: Nemusíš to říkat. Chápu to. *Přitlačit jeho čelo k jejímu* Jen mi řekni něco skutečného. Něco o budoucnosti. *Plakal a snažil se vyhledat její ruku*

Clarke: Ty a já, budeme vést dobrý život, spolu nebo bez sebe. *Plakala* A dáme si spolu večeři.

Bellamy: Slib mi to. *Nadzvedl její tvář*

Clarke: Nenechte se s Octavií zabít, dobře? *Smutně se usmála*

Bellamy: Clarke, já-

Clarke: Cokoliv to je, můžeš mi to říct, až se dostanu ven, dobře?