Sweet Serial Killer //Bellarke ✔

Kapitola 9

O devět dní později

Emori: Je hezké vidět, že si to tady dekoruješ. *Usmála se dívajíc se do cely Clarke. Většinou nemají návštěvy na samotkách, ale Clarke tam byla, protože chtěla*

Clarke: Viděla si se teď někdy s Octavií? Zníš jako ona. *Clarke se podívala do zdi* Jak sarkastické.

Emori: Naučila jsem se to od Murphyho. *Řekla potichu a Clarke zasténala* Neříkej mi, že-

Clarke: A jsme zase u toho.

Emori: On se tě snažil chránit, Clarke.

Clarke: Snažila jsem se naši rodinu udržet pohromadě a nehledě na to, co udělali, byli pořád moji rodiče! Naši rodiče!

Emori: Nenaštvi se, prosím.

Clarke: Nenaštvat se!? *Přešla ke dveřím cely a udeřila do nich, čímž vystrašila Emori* Přišla si sem po tom, co jsem se obětovala, znovu, pro jeho zadek! Budu to dělat znovu a znovu! Měla jsem říct polici pravdu. Že byl Murphy v domě, když umírali, ale místo toho jsem je nechala si mě odvézt a nikdo nemá ani páru, co mi dělali, když jsem se sem dostala, tak že bych být tebou vypadla, protože nemám náladu. *Udeřila znovu do dveří* Vždy jsem tu pro něj byla a on se nikdy nestaral! Vždy jsem se o něj starala! *Teď už křičela se slzami v očích* Vypadni odsud. Nerozumíš tomu.

Emori: Rozumím tomu dost, Clarke, víš to? Vím to, že i když se snažíš předstírat, že tě nezajímá nikdo jiný než ty, chceš ochránit všechny-

Clarke: Dost! *Zasténala se slzami v očích hledajíc ruku Emori, aby ji mohla ublížit, ale Emori ji odtáhla- s nějakou obtížnosti- a zmačknula červen tlačítko, což způsobilo, že se seskupilo mnoho strážců a objevil se Bellamy*

Bellamy: Červený kod! *Křičel na stráže, dokud se nedostal k její cele* Jsi v pořádku.. *Podíval se na Clarke ignorující Emori*

Clarke: Ne, nejsem. *Podívala se, naprosto zničeně, jeho oči se začal naplňovat slzami také, ale nemohl k ní cítit jakoukoliv bolest, tak že se podíval na Emori*

Bellamy: Jsi v pořádku?

Emori: Jsem v pohodě. *Kývla hlavou* Je mi to líto, Clarke. *Podívala se na Clarke, která ale její pohled neoplatila* Murphy měl přes všechno pravdu. Nemůžeme zachránit někoho, kdo nechce být zachráněn.

Clarke: Tohle Murphy nikdy neřekl, Raven ano. *Podívala se ledově do zdi*

Bellamy: Ty znáš Raven? *Zeptal se jemně, Clarke čekala, než se Emori vytratí, poté se otočila k Bellamymu*

Clarke: Znáš ji?

Bellamy: Huh, Murphy o ní mluví. Někdy..Ale nikdy neřekl, že by ses ty a ona někdy setkaly.

Clarke: Nejsme zrovna kamarádky. *Vydechla a on se podíval na její zkrvavené ruce*

Bellamy: Můžu tě vzít do nemocničního křídla a ty-

Clarke: Do nemocničního křídla ne. Radši shniju tady, než se tam vrátit. *Zamračila se, měla husí kůži*

Bellamy: Co když..

Clarke: Co když, co?

Bellamy: Můžu se o to postarat. *Podíval se do jejich očí a ona se zamračila*

Clarke: Jsem v pohodě, Bellamy.

Bellamy: Stráže, vezmu Slečnu Griffin na malou procházku, dobře? Jestli sem přijde ředitel, řekněte mu, že Doktor Blake měl jisté medikální problémy se Slečnou Griffin. *Informoval stráže, vytáhnul z kapsy klíče a odemknul celu*

Clarke se na něj chvíli dívala, než pomalu vyšla ven. Přikryl jí jeho bundou a vyšel na malou zahrádku. Mluvili spolu hodiny a Bellamy se začal cítit vinen více než kdy předtím. Nemohl jí to udělat, ale plán je plán. Že ano? To bylo to, na co se Bellamy musel soustředit.

Bellamy: Kdyby si mohla, odešla bys odsud? * Podíval se na ni, když se dívala na nebe*

Clarke:  Kdyby byla Octavia a Murphy v bezpečí, odešla bych. *Lehce se usmála*

Bellamy: Co když je možnost, jak je dostat do bezpečí? *Podívala se na něj zmateně* Octaviina zkouška  je za dva dny a Murphyho za tři dny. Můžou odsud odejít a my tě pak můžeme také dostat ven.

Clarke: My? *Zeptala se zmateně*

Bellamy: Já, Octavia a Murphy. *Odpověděl rychle a ona lehce kývla hlavou*

Clarke: Proč? Proč bys mi pomáhal se odsud dostat?

Bellamy: Protože bych rád poznal pravou Clarke. Ne tu, která se snaží předstírat, že je celou tu dobu silná. *Vydechnul a ona se zamračila*

Clarke: Uzavře si nějaký obchod s ředitelem, že se mě zbavíte? *Usmála se a on hluboce vydechnul*

Bellamy: Něco takového.