Sweet Serial Killer //Bellarke ✔

Kapitola 20.

*FLAHSBACK- Vánoce: Clarke bylo 13 let a Wellsovi a Murphymu 14 let*

Jaha: Clarke, přijde i Murphy? *Zeptal se dívky, která hrála karty s Wellsem, také známa jako jeho nejlepší přítelkyně a dívka, kterou miluje, Clarke*

Clarke: Jo, Strejdo Jaho. *Usmála se a s úsměvem hodila na stůl karty* Vyhrála jsem, zase! Tahle hra ti nejde. *Pokroutila hlavou, dívajíc se na smějícího se Wellse*

Wells: Nechal jsem tě vyhrát! *Zavtipkoval a polechtal ji*

Clarke: Určitě. *Usmála se a sedla si do jeho klína a objala ho* Děkuju, že si mě a Murphyho nechal zůstat.

Wells: Jsou Vánoce, Clarke. Tví rodiče dělají bůh ví co a ty a Murphy tu jste stejně pořád.

Clarke: Jsi můj nejlepší přítel. *Široce se usmála a podívala se na něj*

Wells: Nikdy se neopustíme, dobře?

Clarke: Pinky swear? *Usmála se a zvedla malíček a spojila s tím jeho*

Wells: Pinky swear. *Usmál se a políbil její čelo. Zvonek u dveří zazvonil a Clarke běžela dveře otevřít a v nich stál Murphy. Objala ho a on jí zpátky* Chyběl si jí. *Usmál se, když objímal Murphyho*

Clarke: Nechyběl! *Zasmála se*

Murphy: Viděla jsi mě včera, ale dobře. *Usmál se* Dobrý večer, Strejdo Jaho.

Jaha: Dobrý večer, kluku. *Usmál se* Kdo je připraven na večeři?

Clarke: Jídlo! Usmála a běžela do kuchyně a posadila se na své místo*

                                                           *

Byla půlnoc, když jim začal Jaha rozdávat malé dárečky, Clarke byla šťastná a Murphy také. Stálo by to hodně, aby mohli být šťastní, ale v tu noc, opravdu byli. I přes bolest, kterou Clarke chovala-Murphy ani Wells o ni nevěděli- cítila se doma šťastně. S její nejlepším přítelem, s její rodinou.

Nemusela to být její pokrevní rodina, ale byla to jediná, která o ní pečovala (a Murphy) dobře. Wellsova matka zemřela před třemi lety a vždy to byl jen Jaha a Wells, ale když Wells poznal Clarke a Murphyho, všechno mu začalo dávat smysl. Viděl znovu světlo.

Clarke dostala kreslící set a poté se zvedla a šla ke stromku pro balíček a dala ho Jahovi a řekla, že to je od nich tří. Jaha začal plakat- jen trošku, teda alespoň si to myslel, když otevřel balíček a viděl obrázek jich čtyř společně.

*KONEC FLASHBACKU, ZPĚT DO DOHOTO ČASU*

Clarke: Wellsi?

Wells: Bellamy?

Bellamy: Wells?

Wells: Clarke?

Clarke: Bellamy? *Podívala se na Bellamyho, který na ni zmateně civěl* Vy dva se znáte?

Wells: Clarke Griffin. *Podíval se na ni zvláštním způsobem a ona se přibližovala k němu*

Clarke: Jsem to já. *Usmála se se slzami v očích, neuvědomovala si, že Raven odešla*

Wells: Zahájení mise... *Mluvil jako robot a Clarke trošku odstoupila* Zabít Clarke Griffin.

Clarke: Co? To je nějaký vtip? *Podívala se na něj vystrašeně, ale uvědomila si, že to žádný vtip nebyl, když jí vzal za krk a hodil s ní o zeď*

Bellamy: Clarke! *Snažil se k ní doběhnout, ale Wells jí zastavil* Wellsi, to nejsi ty! *Zařval*

Wells: Wells. Je. Mrtvý. *Pokroutil hlavou*

Clarke: Právě teď upředňostňuju tam tu jeho verzi. *Zasténala a vstala* Proč mě chceš zabít? *vydechla*

Wells: Rozkazy. Mise.

Bellamy: Ten úkol zní úžasně, ale dnes ne, Satane!

Wells: Zabít toho, kdo nechce Clarke mrtvou. *Promluvil a Clarke protočila očima*

Clarke: Nikdy jsem si nemyslela, že to udělám, ale to vůbec, já dnes neumřu. *Běžela k Wellsovi a silně ho praštila do obličeji, ale nic se nestalo*

Bellamy: To je skvělé. *Řekl sarkasticky a mlátil Wellse pořád dokola, ale nic to s ním neudělalo* Veselé Vánoce. *Zasténal, než dostal ránu a spadl na zem*

Clarke: Bellamy! *Zakřičela, nedobrovolně, nebo možná ne a Wells se k ní otočil a popadl jí, než stihla mrknout*

Clarke se snažila bojovat tím, že ho mlátila a kopala,ale byl teď silnější. Obě jeho rucce byly kolem jejího krku a škrtily ji. Clarke viděla Belamyho tělo bezvládně ležet na zemi a strach začal obklopovat její tělo.

Snažila se zeptat Wellse, aby jí nechal jít, snažila se mu připomenout, kdo byla, ale nebylo to možné, musela udělat to, čeho se bála.

Sáhla si do kapsy a vytáhla nůž, který měla a podřízla mu hrdlo. Spadla na zem a snažila se nekřičet nebo plakat, ale bylo to nemožné. Její ruce byly potřísněné Wellsovou krví- nebo spíše té robotické části.

Clarke se podívala na jeho tělo a poté na Bellamyho, který se pomalu zvedal a přitáhl si jí k sobě.

Clarke: Jsi v pořádku? *Zeptala se a podívala se do jeho očí, ani si neuvědomovala, že má ruce na jeho tvářích*

Bellamy: Oh, je mi skvěle. *Pronesl sarkasticky, ale poté se lehce usmál* Ty ses o mě bála, že? *Podíval se do jejích očí a viděl pravou Clarke. Tu zničenou* Jsem v pořádku, Clarke.

Clarke: Bála jsem se. *Přiznal a on kývl hlavou a poté jeho čelo přitlačil k jejímu* Wells je-

Bellamy: Shh, bude to v pořádku. *Objal její tělo tím svým- také- s krvavýma rukama jí objal a ona si uvědomila, že se třese* Mm tě. Mám tě, Clarke.

Clarke: To jsou Vánoce. *Zašeptala*

Bellamy: Oh, oh, oh. *Usmál se a ona také* Přišel jsem sem, abych se setkal s Raven, protože řekla, že chtěla mluvit o tobě. *Pronesl pomalu a hladil jí po vlasech, když ona schovala její tvář do jeho hrudníku*

Clarke: Když už mluvíme o Raven, můžu ji zabít?

Bellamy: Šťastné a veselé. *Usmál se a ona si všimla, že řekl ano*

Clarke nevěděla, co se dělo, ale najednou cítila jakýsi klid tam vedle Bellamyho.