Sweet Serial Killer //Bellarke ✔

Kapitola 12

Clarke: Naše poslední jídlo tady. *Usmála se na Murphyho* 

Murphy: Konečně. Je na čase, abychom se odtud dostali. *Vydechnul*

Clarke: Myslím, že mi to tu bude i tak chybět. *Řekla přemýšlejíc nad tím, co všechno se za tu dobu tady stalo* Přišel si sem později, ale když jsem přišla já, byla jsem nicka, nebyla jsem nikdo  a teď.. Tohle místo je pro mě něco jako domov. *pokrčila rameny*

Murphy:  Ztratila si celý svůj život jen kvůli mě. *Vydechnul*

Clarke: Velkou část z něj, ano, ztratila jsem ho kvůli tobě. *Usmála se svému vtipu* Ale ne celý. Pořád mi zbývá pár let.

Murphy: Jsem zvědavý.

Clarke: Kvůli? *Zvednula obočí, když jedla další sousto*

Murphy: Bude ti chybět tohle místo nebo lidi v něm? *Ušklíbl se a ona na něj zmateně pohlédla* Jako například Doktor Blake.

Clarke: Proč si všichni myslí, že mi bude chybět? Jsem jeho pacientka, nic víc!

Murphy: Co by se stalo, kdyby měl přítelkyni? *Vydechnul*

Clarke: Dobře pro něj?

Murphy: Nebyla bys naštvaná?

Clarke: Myslím tím, ano, z jedné stránky, neboť každá osoba, která se mi docela zamlouvá, umře, nebo si vybere někoho jiného. *Zamračila se* A je fajn mít někoho, s kým si můžu povídat o počasí. *Pokrčila rameny* Ale na druhou stranu je mi to jedno, neboť pro mě nic neznamená a já neznamenám nic pro něj.

Murphy: Finn byl idiot, který si vybral Raven namísto Tebe.

Clarke: Uvědomuješ si, že ty i Finn jste udělali to samé, že ano? *Protočila očima*

Murphy: Jsem tvůj nevlastní bratr, nech mě oddechnout. *Vydechnul*

Clarke: To je ještě horší!

Murphy: Wells si vybral Tebe a ne Raven!

Clarke: On je mrtvý. *Hluboce vydechnula*

Murphy: Octavia tě miluje a je naživu! *Usmál se a snažil se jí rozveselit* V každém případě s tebou potřebuju o něčem mluvit.

Clarke: O co jde?

Murphy: Je to o B-

Kane: Clarke. *Zvolal ,když se přibližoval ke stolu* Půjdeme do města. Trošku ho prozkoumat, aby ses zítra neztratila a musíme ti najít nějaké pěkné místo na bydlení. *Usmál se a Clarke kývnula hlavou, když vstávala* Murphy. *Kane kývl zdvořile hlavou a Murphy udělal to samé, když sledoval, jak Clarke i Kane odcházejí*

Clarke: Je to opravdové, Kane? Opravdu opouštím Arkham? *Promluvila, když ucítila vítr na její kůži* Je to opravdové.

Kane: Jsi volná. Ale prvně, co kdybychom si šli dát něco opravdového na jídlo? *Zasmál se a Clarke udělala to samé*

Kane byl pro Clarke vždy otcem. Věděla, že měl jakousi aférku s její mámou, ale také věděla, že se milovali, a když Kane našel Clarke po dvou dnech mučení, postaral se o ni.

Clarke jemně zpívala s ptáčky, kteří poletovali po nebi a najednou se cítila nechráněná, jako kdyby se mělo všechno zničit, kdyby jeden z ptáčku přestal létat, ale věděla proč se tak cítí.

Podívala se skrze okno a viděla, co se dělo uvnitř restaurace. Kdo byl vevnitř a co dělal a všechno, co chtěla Clarke dělat, bylo břečet. Nerozuměla, jestli to byla rozzuřenost nebo smutek nebo možná obě, ale nikdy nepomyslela nad tím, že by jí to mohlo tak zasáhnout.