Sweet Serial Killer //Bellarke ✔

Kapitola 27.

                                                                    *

Bellamy: Clarke? *Pomalu se zeptal a vstal, rozhlížejíc se po místnosti* Clarke, kde jsi? *Obávaně se zeptal a začal panikařit* Clarke? *Zeptal se hlasitěji a rychle otevřel dveře cely, čímž málem donutil Clarke vyhodit talíře do vzduchu*

Clarke: Pane Bože. *Nadskočila a podívala se do jeho očí* Hej, jsem tady, jenom jsem nám zašla pro oběd. *Lehce se usmála*

Bellamy: Nebál jsem se, jenom jsem...

Clarke: Vystrašený, že se ztratím v mém skoro- domově? *Snažila se nesmát*

Bellamy: Ne, já..- *Vydechl a Clarke se na něj usmála*

Clarke: To je v pohodě. *Usmála se a podala mu talíř, vstoupila do cely a zavřela za sebou dveře*

Bellamy: Děkuju. *Usmál se a posadil se na zem a ona se posadila naproti němu, aby si s ním mohla pohrát*

Clarke: Tak že, ty, huh..-

Bellamy: Odcházíš? Jo, pravděpodobně. *Vydechl*

Clarke: Je to pro tebe to nejlepší zůstat sám? Doma? Jako..neříkám, že by si tady měl zůstat se mnou na mé malé posteli-

Bellamy: Chceš?

Clarke: Tebe na mé posteli? Jo, už dříve, když jsme se poznali, jsem říkala Murphymu, jak sexy jsi. *Řekla bez rozmýšlení a jedla dál*

Bellamy: Chtěl jsem vědět, jestli chceš, abych odešel. *Hlasitě se zasmál a Clarke se málem udusila svým jídlem*

Clarke: Ne, můžeš zůstat. *Také se zasmála a dívala se na svůj talíř*

Bellamy: Možná bude lepší, když budu spát na zemi. *Zasmál se*

Clarke: Nebudeš spát na zemi, moje postel je dost velká, abychom se tam vešli oba a nespali bez dýchání vedle sebe. *Usmála se*

Bellamy: Neřekla jsi tak náhodou, že chceš, abych byl blízko tebe? *Usmál se*

Clarke: Nakopu tě. *Usmála se a hodila po něm kousek chleba*

Bellamy: A jak to uděláš? *Podíval se na ni a usmál se*

Clarke: Co jako? *Podívala se na něj podezřele a poznala ten pohled. Ty známé ,,vidím ti až do duše'' oči, které na ni Wells zkoušel*

Bellamy: V jednu chvíli jsi svůdná, poté jsi roztomilá a pak naštvaná. Je to rozkošné. *Zasmál se*

Clarke: Vždy se zlobím. *Usmála se*

Bellamy: Ne vždy. *Široce se usmál a ona protočila očima*

Clarke: Buďme upřímní, sladký Bellamy, možná je to proto, že jsi do mě a mojí krásy naprosto zamilovaný, že nevidíš nic jiného, než jen to. *Zasmála se*

Bellamy: Možná to tak je. Kdo ví? *Usmál se a přešel k posteli, na kterou si lehl*

Clarke: Chci to vědět. *Lehla si vedle něj a podívala se na něj* Řekni mi to.

Bellamy: Říct ti co? *Hrál si s jejími vlasy*

Clarke: Řekni mi, co chceš. Co  potřebuješ.

Bellamy: Tebe.