Sweet Serial Killer //Bellarke ✔

Kapitola 2

Clarke: Jdete pozdě, doktore Blakeu. *Uvolnila nohu, kterou měla přehozenou přes tu druhou*

Bellamy: Omlouvám se, slečno Griffinová. I když to bylo jen 30 vteřin.

Clarke: Teď už 32.

Bellamy: Řekněte mi proč tu jste, slečno Griffinová.

Clarke: Řekl jste mi, ať příjdu, doktore Blakeu. *Podívala se na něj*

Bellamy: Myslel jsem tady. V Arkhamu.

Clarke: Jsem si jistá, že vám to už řekli, nebo je to napsáno v deníku pod vašima knihama? *Ušklíbla se a on zvednul jedno obočí.*

Bellamy: Můžu se zeptat, jak to víte? Dotýkala jste se mých knih, slečno Griffinová?

Clarke: Umím udělat hodně věcí v 32 sekundách, ale ne, nedotýkala. *Ušklíbla se a olízla si rty*

Bellamy: Tak hodně ve 32 vteřinách? Vidím. *Jemně se usmál* Vím, proč tu jste, ale byl bych rád, kdybyste mi to řekla. Udělala jste to ve 30 vteřinách?

Clarke: Přes všechno udělala jsem to?

Bellamy: Udělala?

Clarke: Víte, proč tu jsem, doktore Blakeu. Můžeme se posunout?

Bellamy: Jsi tady se svým bratrem, správně?

Clarke: Nevlastní bratr. Je adoptovaný.*Podívala se do stropu*

Bellamy: Ale přišla jsi sem, když ti bylo patnáct let a on se tu objevil, když měl sedmnáct let, ale oba teď máte 21.

Clarke: Jak je to relevantní?

Bellamy: Není. Jenom zvědavost.

Clarke: Zvědavost lidi zabíjí, víte?

Bellamy: Zabila vaše rodiče?

Clarke: Ne, to jsem byla já. Tak nějak.

Bellamy: Tak nějak?

Clarke: Neudělala jsem to, ale všichni si myslí že ano.

                                                                 * * * * * * * * * * * *

Murphy: Jak bylo u pana Blakea? *Zeptal se, když líbal její holá záda*

Clarke: Pár náhodných otázek *Pokrčila rameny a otočila se ke stropu* Musím něco udělat, uvidíme se u oběda?

Murphy: Jasně *Usmál se a spojil jeho rty s jejími. Polibek mu opětovala, lehce mu skousla ret a zvedla se, aby si mohla nasadit zpět svou uniformu*

Clarke vyšla ven, s rukou ve vlasech, když narazila na doktora Blakea, což jí jen vytvořilo úšklebek na tváři.

Bellamy: Slečno Griffinová, předpokládám, že jste byla se svým bratrem. *Jemně se usmál*

Clarke: Byla, ale být vámi tak tam nechodím. *Usmála se*

Bellamy: Můžu se zeptat proč?

Clarke: Je nahý. *Pokrčila ramenama* Moc horko v místnosti, víte.

Bellamy: Vy a váš bratr? *Zvednul jedno obočí a ona se k němu přiblížila*

Clarke: Nevlastní. A co na tom záleží, doktore Blakeu? Přál jste si, aby jste to mohl být Vy? *Ušklíbla se na něj, jeho oči se rosvítily, prošla kolem něj a odešla*