Back To You | LARRY✔

#13

Když jsem se ráno vzbudil, něco nebylo v pořádku: Louis neležel vedle mě. Má první myšlenka byla, že se prostě vytratil, abysme předešli trapné situaci, kdyby nás náhodou nějaký paparazzi zahlédl.

Tato myšlenka mě přinutila vstanout z postele, obléct si spodní prádlo (pro jistotu) a jít se porozhlédnout po domě, jestli tu ještě náhodou někde není.

Nebyl. Hledal jsem v ložnici, kuchyni, obýváku, jídelně, koupelně, na chodbě i půdě... Dokonce jsem se podíval i před dům... Ale nikde nikdo, ani Louis.

Chtěl jsem to vzdát, jít si lehnout zpátky do postele a přemýšlet nad včerejškem, avšak přece jen jsem si na něco vzpomněl.
No jasně! Záchod!

Šel jsem tedy směrem k záchodu, abych se přesvědčil, jestli je opravdu tam. Když jsem stál před zavřenýma dveřma, uslyšel jsem divné zvuky. Zaklepal jsem. Nic. Jen a jen zvuky. Zaklepal jsem znovu.

"Louisi, jsi tam?", zeptal jsem se s obavou. "J-jo", ozval se jakýmsi chraplavým hlasem.
"Jsi v pořádku??", bál jsem se.
"Neboj... K-klidně můžeš j... Jít...", ozval se podruhé, tentokrát s většími přestávkami.

Zdálo se mi to divné. Louis sice měl po ránu chraplavý hlas, ale ne tak moc. A rozhodně si mezi slovy nedělal přestávky. Nedalo mi to a musel jsem dveře otevřít, ať už chtěl nebo nechtěl.

"Panebože!", ztuhl jsem, když jsem jej uviděl. Klečel na zemi, hlavou natočenou směrem k míse, přičemž se celý třásl natolik, že už vlastně neklečel, ale ležel. Jeho oblečení bylo pozvracené, místy dokonce špinavé od krve. Byl bledý jako smrt.

"Lousi!! Proboha, vstávej!! No tak, Louisi!!!", začal jsem vyšilovat a snažil se ho donutit otevřít oči. Pomalu ztrácel vědomí. Obmotal jsem si jej kolem krku, že ho postavím na nohy, ale jelikož v tomto stavu nedokázal spolupracovat, musel jsem jej vzít do náručí.

Opatrně jsem jej položil na postel a rychle zavolal záchranku. Informoval jsem paní u telefonu o své adrese a o Louisově stavu, načež mi oznámila, že sanitka brzy dorazí.
A opravdu dorazila.

Záchranáři jej očistili, přendali na nosítka a s kyslíkovou maskou a několika různými hadičkami a injekcemi jej naložili do sanitky. Jel jsem s němi taky, protože jsem v tom Louise nechtěl nechat samotného.

Celou cestu jsem jej držel za ruku. Nekomunikoval. Jeho srdce bilo pomalu a krev jsem v žilách téměř necítil. Pouze slabounce dýchal. Rozbrečel jsem se. Tak hrozně jsem se ještě nikdy předtím necítil.

Představa, že jeho matka náhle zemřela a Louisovi - jakožto jejímu synovi - se může stát to samé mě děsila. Nechtěl jsem o něj přijít, opravdu ne.
•••••••••

Uplynula nějaká doba, co jsem seděl v čekárně nemocnice a čekal, až mi doktoři oznámí, jak to s Louisem dopadlo. Četl jsem si různé plakáty na zdech o rakovině, očkování, nemocích a dalších takových věcech.

V tu chvíli se otevřely bílé dveře a konečně za mnou přišel doktor. Oznámil mi, že to, co se Louisovi ráno stalo, byl jeden z příznaků leukémie, kterou zdědil po své zesnulé matce.

A je to tady: Louisovi opravdu hrozí, že náhle zemře, stejně jako jeho matka. Mé noční můry se naplnily.
Když mi doktor dovolil jít za Louisem na pokoj, neváhal jsem a hned ho šel navštívit.

Ležel na posteli s velkým množstvím hadiček a injekcí v rukách. Poprvé jsem ho takto viděl. Přesto všechno se však usmíval. Byl opravdu statečný.

"Mám leukémii", řekl opět chraplavým hlasem, když se mi zrovna díval do očí, "Co na to říkáš?"

"Nechápu to... Ještě včera si byl takový energický, šťastný, plný života... a teď? Kdybych neotevřel ty dveře, už by si tu nebyl", prohrábl jsem si vlasy, "To si se jako nakazil během jedné noci?"

"Doktor říkal, že už jsem nemocný tak měsíc-dva. Abych se přiznal, cítil jsem, že se mnou něco není v pořádku... Ale tohle jsem nečekal", řekl, tentokrát už bez úsměvu.

"Hele, nemáš se čeho bát. Určitě se z toho dostaneš. Společně to nějak překonáme. Ok? Natřeme smrti zrak!", byla má poslední slova, než mě doktor odvedl z pokoje.

Poslal mě domů, ať si já i Louis odpočineme a nabereme síly.

Věřím. Věřím, že se vyléčí - ať už to trvá dny, týdny, měsíce nebo roky! A slibuji, že udělám všechno proto, abych mu s uzdravením pomohl...
____________________________________

**13. Kapitola😔** Dneska o něco později a depresivně 😓
Co si myslíte? Uzdraví se nebo plně podlehne?

Názory, otázky a jiné do comm 👇

@KKNovak129