#16

496 50 13
                                    

- z Louisova pohledu -

Louisi, prosím, odpusť.
Prosím, odpusť mi to. Nenutím tě, aby si mi prominul to, jak jsem se k tobě choval. Vím, že tě to ranilo a rány v srdci se jen tak nezahojí.

Ale prosím... Odpusť mi Vánoce! Opravdu to nejde nijak zařídit, abychom se u tebe sešli. Rozhodně ne všichni.

Věřím, že Niall by se dal přesvědčit a přišel by s radostí. Liam možná po dlouhodobém vnucování taky. Ale Zayn? Budou to tři roky... Přece to po mně nemůžeš chtít...

Hrozně opravdu hrozně mě to mrzí a strašně se ti za všechno omlouvám!!

Harry

- tento dopis jsem dneska našel před domem. Byl téměř promočený sněhem. Normální člověk by ho dal do schránky, kde by byl v suše - podle toho jsem usoudil, že je právě Harryho...
Vždycky byl originální...

"Harry?", zeptal se Niall, když vešel do obýváku s dvěma hrnky horkého čaje a jakousi krabičkou.
Jen jsem kývl na souhlas. Neměl jsem sílu mluvit - můj hlas byl navíc stále chraplavý od poškozených hlasivek.

Položil věci na konfereční stolek a sedl si na pohovku vedle mě. Všiml si, že se opět třesu a oči se mi každou chvílí zaplaví slzami. Přikryl mě tedy pohodlnou dekou a podal mi do ruky hrnek s čajem a prášek z krabičky.

Doufám, že pomůže... - řekl jsem si v hlavě a rychle tabletku spolkl. Ihned na to jsem se napil z hrnku, abych tu hnusnou pachuť zapil. Niall mi opatrně hrnek vzal a položil zpátky na stolek, načež mou hlavu položil na svůj klín, abych si mohl odpočinout v leže.

"Vím, co ti doktoři řekli. Ale i tak by jsi měl odpočívat", pohladil mě po čele, čímž zkontroloval, jestli nemám teplotu nebo naopak nejsem podchlazený (u leukémie je to běžné).

Díval jsem se mu do očí a pokusil se usmát. "Děkuju", dostal jsem ze sebe opravdu silně chraplavým hlasem.

"Pořád tu pachuť cítím", zachrchlal jsem a zvedl se zpátky do sedu, abych se mohl napít. Poté, co jsem hrnek zpátky odložil, otočil jsem se na Nialla a dlouze se mu zadíval do očí.

Udělal jsem něco šíleného - ale co se vlastně divím, když jsem byl na práškách!

Nahnul jsem se k němu blíže a políbil jej na rty. Ze začátku uhýbal a snažil se od mých rtů odtrhnout, avšak později taky podlehl.

Když se na mě přitiskl a začal mě líbat sám od sebe, pouze jsem spolupracoval a obmotal si ruce kolem jeho krku. Usmíval jsem se, i když to zrovna v tu chvíli neviděl, protože měl zavřené oči.

Situace se vyvíjela stále ve větší, když se na mě přitiskl natolik, že mě převalil do lehu na opačnou stranu pohovky. Byl nade mnou, líbal mě a nechal se objímat a hladit mýma rukama. Už to vypadalo, že se to vyvine v něco víc, když...

"Promiň...", rychle se ode mě odtrhnul a zvedl se z pohovky, "Tohle by nešlo... Já... Víš, že jsem panic a... Myslím si, že můj první sex by neměl být s dlouhodobým kámošem z kapely..."

Kývl jsem na souhlas a vrátil se zpátky do sedu. "Je to moje chyba. Krapet mi to ujelo...", snažil jsem se mluvit zřetelně.

"No... Tak já asi půjdu...", řekl nerozhodně a zkontroloval si mě, "Máš všechno, co potřebuješ?"

Opět jsem jen kývl. Nebyla to však pravda. Něco mi chybělo: někdo. Přesto všechno, co mi udělal, mi chyběl.
Tím někým byl Harry...
____________________________________

**16. Kapitola** Dneska zase taková střední ❤ Tak co říkáte na Nouis úlet? 😏

Když už jsme u toho, chtěla jsem se Vás už nějakou tu dobu zeptat (aspoň se tak navzájem víc poznáme):
Koho z 1D shippujete?

Odpovědi, názory, otázky apod. do comm 👇

Věnováno: random_unicorngirl
@KKNovak129

Back To You | LARRY✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat