Back To You | LARRY✔

#23

- z Louisova pohledu -

18. prosince 2017 - do vánoc/mých narozenin zbývá 6 dní. Poprvé mám však z tohoto dne strach, místo abych se těšil. Bojím se, že se něco špatného stane a já se tomu nedokážu bránit. Nevím však, CO se stane...

Už šestým dnem mi Harry dělá společnost. Za těch šest dní jsme zjistili, že má duše je rozdělená na dvě části, dva dny - první den jsem zdravý jako řípa, plný energie a vášně, druhý den mé tělo bojuje o život a pomalu umírá.

Dneska to vyšlo zrovna na druhý den... tedy, samozřejmě podle výpočtů. Celé dopoledne jsme s Harrym čekali na chvíli, kdy to na mě opět přijde. Ale nic.

Oběd jsem překvapivě snědl bez problémů. Bylo to divné; jedna hodina, druhá hodina, třetí hodina, čtvrtá hodina odpoledne... a pořád nic...

Rozhodl jsem se tedy, že si dám sprchu, abych nějak zabil čas. Harry však usoudil, že půjdu pouze pod podmínkou, že na mě bude moct dohlížet. Samozřejmě jsem mu to musel dovolit - jít se mnou -, protože jsem moc dobře věděl, že pokud se mi něco stane, je jediný, kdo mě může zachránit.

Už mi ani nebylo trapné stát před ním nahý a sprchovat se. Ale něco si musím přiznat:
Všechny ty druhé dny, kdy mé tělo postrádá sílu a je úplně bezbranné, jak z fyzické tak i psychické stránky, se cítím, jako bych byl hendikepovaný člověk a Harry můj ošetřovatel. Je to až hrozné.

Dnešek byl ale jiný. Dnešek se totiž sice tvářil jako druhý den, ale nakonec se ukázalo, že jde naštěstí o další číslo jedna...

Ihned poté, co na mé tělo dopadly první jemné kapky horké vody, uvolnil jsem se. Opláchl jsem si obličej a nahlas vydechl. Bylo to, jako kdybych ze sebe shodil těžké břemeno.

V tu chvíli jsem nevěděl, co dělám, ale přesto jsem byl klidný. Klidný jako nikdy předtím - jakoby mě leukémie opustila, aspoň na chvilku. Byl jsem opět plný energie, v žilách mi proudila vášeň... Jsem zpět.

"Harry?" přerušil jsem ticho, které mezi námi v koupelně panovalo, načež se mi trošičku zrychlil dech.

"Ano?" uviděl jsem, jak se zvedl do stoje a čekal, co ze mě vypadne. "Udělal by's mi prosím laskavost?" odpověděl jsem, avšak znovu s otazníkem na konci.

"Jistě. Co to bude?" přišel o kousek blíže ke sprchovému koutu, aby mě lépe slyšel. "No..." podíval jsem se nenápadně dolů, abych se ujistil, že se mi stala opravdu ta nehoda, co jsem si myslel.

"Potřeboval bych tě ve sprše jako asistenta..." vyslovil jsem každé slovo pomalu a zvlášť. Otevřel sprchový kout, aby se dozvěděl, co se to tu vůbec děje. Když si všimnul mého stojícího nádobíčka, zasmál se:
"Stačilo říct, že máš chuť na sex. Nebo taky, že jsi vzrušený, jinými slovy nadržený."

Svlékl ze sebe všechno oblečení včetně boxerek a opatrně vlezl do sprchy za mnou. Zavřel za námi dveře koutu, usmál se a políbil mě. Také jsem se usmál.

"Jak by sis to představoval?" hladil mě s úsměvem po tváři. Naklonil jsem se k jeho uchu a potichu zašeptal: "Zezadu..."

Otočil mě tedy k sobě zády a opřel o kachličkovanou zeď. Na ruku si dal jakýsi sprchový gel, který poté pomalu roztíral po mém těle. Dostal se i k penisu.

Začal jsem slabounce sténat. Vzrušovalo mě to. Byl jsem vzrušený jako nikdy předtím - přece jen, tohle si člověk nedopřeje zrovna každý den.

"Pojď do mě!", vyzval jsem jej pomocí vzdechu, načež do mě opravdu vnikl a to celou svou délkou.

Takhle jsem si sex užil poprvé v životě...
____________________________________

**23. Kapitola** Dneska zase taková střední (cca 550-570 slov) 😊 Dneska tu jsem opět s otázkou pro Vás, tedy čtenáře:
Koho máte radši? Louise nebo Harryho? Já sama nevím 😅 Chvilku Loui, chvilku Harolda 😅❤😻

Názory, otázky apod. do comm 👇

🎄6 dní🎄
@KKNovak129