Never give up - probíhá korekce

První den

Ahojte, mám tu nový příběh, tak doufám, že vás bude bavit a díky za každou reakci :)

Clarke

Clarke Griffin je devatenáct, skončila třeťák na střední a o prázdninách se s mamkou přestěhovala. V Atlantě už párkrát byla za Bellamym, kamarádem z tábora a znala tam i pár dalších lidí.

''Mami, neviděla jsi krabici ve který mám boty?'' křičela jsem přes celý byt na mamku do kuchyně. Ano, normálně bych se asi zvedla, ale byla jsem tu zavalená krabicema, jelikož jsme se přistěhovaly teprve včera a já si musím připravit věci na zítra... První školní den. Už se těším. Proti škole jsem nikdy nic neměla a maturitní ročník pro mě je výzva, takže se nemůžu dočkat, navíc jsem zvědavá na lidi. Bellamy chodí na tu samou střední, takže ho budu aspoň vídat. Docela mi už chyběl.

''Zlato nemám ponětí, pojď se najíst, udělala jsem večeři.''

Hmm... jídlo. Nemusela jsem se ani zamýšlet a vystartovala jsem z pokoje jak raketa. Málem jsem nevybrala zatáčku ve dveřích, ale nakonec jsem s žuchnutím dopadla spokojeně na židli v momentě, kdy přede mnou přistál talíř s toustama.

Večer jsem nakonec strávila s mamkou v kuchyni a povídala si s ní.

Ráno budík, sprcha, rozhrabat pár krabic, najít rychle oblečení a na autobus...

Vešla jsem do školy. Okolo mě se tlačila hromada lidí a já se vydala hledat svoji novou třídu.

Neušla jsem ani dvacet kroků a hned jsem někoho srazila. ''Moc se omlouvám,'' zabrblala jsem rychle a jakmile jsem zjistila, že jsem vrazila do učitelky, zmizela jsem v davu.

Díky bohu jsem nezůstala ztracená příliš dlouho a našla třídu.

Vešla jsem dovnitř, stihla jsem se jen letmo rozhlédnout a najednou mi visel někdo kolem krku.

''Clarke! Stejná třída? Prosím řekni, že tu zůstaneš se mnou.''

Ten hlas jsem hned poznala. ''Bellamy ráda tě vidím,'' snažila jsem se vykroutit z jeho objetí, zatímco mě dusil.

Clarke pomohl zvonek, který už oznamoval začátek hodiny. Všichni zapluli do lavic a Clarke si sedla do poslední lavice uprostřed, samozřejmě vedla Bellamyho.

První hodina třídnická, učitelka představila Clarke a dalšího kluka jako nové studenty. Třídní Jonasová je měla na angličtinu a občanskou nauku. Nic, co by Clarke dělalo problém, ale zároveň nic, co by ji výrazně zajímalo. Většinu času ovšem strávili tak, že si od ní vyslechli, jak se musí letos snažit kvůli maturitě a neměli by studium podceňovat. Stejně tak na ně dbal profesor matematiky, na kterém půlka holek mohla nechat oči. Clarke s Bellamym se jenom smáli a uzavírali sázky, která z dotyčných slečen ho jako první požádá o doučování.

Další hodina španělština. Clarke ten předmět nemohla nesnášet víc... Bellamymu to šlo jak po másle, ale jí to nikdy nešlo přes jazyk, natož slovíčka do hlavy. Na její obranu musíme dodat, že prvních pár let měla tak špatného profesora, že umět mluvit po jeho hodinách byli schopni jen dva studenti tak, aby jim někdo rozuměl. Na střední už to bylo lepší, jenže Clarke chyběly potřebné základy. No a jakmile zazvonilo, nebylo divu, že Clarke zajela co nejvíce pod lavici, aby ji příchozí profesor neviděl.

Chvíli po zvonění vešla profesorka. Clarke se na ni raději ani nepodívala, dokud do ni Bellamy nestrčil loktem: ''Kámo, pořád stejnej kus... není takhle náhodou tvůj typ?''

''Můj typ?'' zvedla obočí blondýnka a sjela profesorku pohledem.

Vysoká, sportovní postava, hnědé dlouhé vlasy, výrazné zelené oči a tělo krásně tvarované v černém kostýmku s kratší sukní.