Never give up - probíhá korekce

Rande

Clarke stála před zrcadlem a téměř nepříčetná odhodila už třetí tričko. Za deset minut ji měla vyzvednout Lexa.

Na čtvrtý pokus to Clarke vzdala a uklidila zbytek oblečení, které se nyní povalovalo po celém pokoji, protože problém jí nečinilo pouze triko.

Od kdy se někdo jako já, někdo kdo si nevybírá, co vezme na sebe, může oblíkat dvacet minut? Nechápala Clarke a sama nad sebou kroutila hlavou. 

Za pár chvil se ozvalo zaklepání a Clarke nedočkavě otevřela dveře: "Ahoj, jen se obuju a můžeme jít," pozdravila Lexu, která si ji se zájmem prohlížela.

"Vypadáš úchvatně," dostala ze sebe brunetka.

"To doufám, taky jsem to ladila dost dlouho," smála se Clarke a brala z věšáku bundu.

"Nemusela sis brát nic," neubránila se Lexa úšklebku a rychle políbila Clarke.

"Vážně trváš na tom, že chceš jít na brusle?" zněla mi v hlavě otázka Clarke. Já jen přikývla a tiše se začala smát. Moc dobře jsem věděla, že bruslení je její slabina, ale zábava musí být. 

Rozhodla jsem se, že ji naučím bruslit. Když už zvládala i španělštinu, tak proč ne bruslení? Tentokrát jsem se ale přepočítala. Oproti bruslím je na španělštinu talent. Každou chvíli končila na ledu nebo mantinelu, a tak jsem ji nehledě na lidi vzala za ruku. Byly jsme v jiném městě a nikdo nás tu neznal. Když už to vypadalo, že se Clarke začíná chytat, škobrtla a skončila rozpláclá na mně.  Měla jsem štěstí, že za mnou byl mantinel, jinak bych ležela na zádech. Jestli nic jiného, nasmály jsme se jako malé děti. Ač Clarke byla původně proti, očividně se bavila a já byla šťastná i za ni.

Vítr byl chladný a cuchal mi vlasy, které jsem stále a marně odhrnovala z obličeje nedbaje na Lexy smích. Což si mohla dovolit, jelikož ona měla dost rozumu na to, aby si vzala čepici. Musí se nechat, že jí to neskutečně slušelo, ale jí to sluší vždy. Na těch bruslích byla jako můj pravý opak. Já na zemi, ona na nohou. Já omlácená, ona bez modřiny. Já nadávala, ona se smála. Ale ne, líbilo se mi to, ač to nerada přiznávám. Já byla prostě já a ona... ona byla kouzelná. Kdo by se divil, že jsem ke konci škobrtla, když jsem se jí podívala do očí a v tu chvíli má mysl opustila tělo?

Lexa mě původně chtěla vzít na nějakou pěknou večeři, ale já odmítla. Nechtěla jsem trávit večer mezi tolika lidmi, když jsem ji mohla mít jen pro sebe. A tak jsem souhlasila s bruslemi, touhle dokonalou procházkou, ale na večeři jsem ji pozvala ke mně, protože má mamka noční, nebude nás nikdo rušit.

"Nedovedu si představit nic lepšího," zašeptala mi Lexa do ucha, když mě zezadu objímala a společně jsme shlížely z menšího kopce na noční město pod námi.

"Já ano," zašeptala jsem odpověď a její zrak se na vteřinu zamlžil nejistotou. To jsem se už ale otočila a položila dlaň na její horkou tvář. 

Je jedno kolikrát mě líbá, vždycky je to stejně dokonalé. Každý by mi ji mohl závidět, protože jinou takhle dokonalou holku už sotva pohledáte. Aspoň jsem si to v tu chvíli myslela. Myslela jsem si to jako všichni zamilovaní lidé a byla jsem o tom také silně přesvědčena.

Možná se na tebe vážně usmálo štěstí, ozvala se vtíravá myšlenka v mé hlavě, když se její rty dotkly mých. 

Možná ano, sama jsem si odpověděla a nechala se unášet pocitem, jaký jsem před ní neznala.

......................................

"Už ti někdo řekl, že vážně umíš vařit?" zeptala se Lexa, když sahala po skleničce s džusem. 

"Jedinej pro koho jsem kdy vařila, byla mamka a Bell a nestěžovali si, takže..." 

"Myslím, že by tě měli chválit častěji, tohle bylo výborné."

"Děkuju," začervenala se Clarke, když sklízela ze stolu, "zdržíš se ještě, zlato?" zaškemrala Clarke.

"No, já nevím, mám?" zeptala se provokativně Lexa a chytla mě za boky.

"Rozhodně," odkývala jsem a nechala se políbit. Vzala jsem ji za ruku a vedla do mého pokoje. Než jsem se nadála, mé triko skončilo v rohu pokoje. Měla pravdu, očividně bylo naprosto zbytečné trávit tolik času výběrem oblečení. Svlékla jsem jí triko a nechala se položit na postel. Jako v tranzu jsem ji líbila a užívala si její blízkost. Horký dech na mém krku mě postupně doháněl k šílenství, ale ona se rozhodla, že si teď bude hrát a já jí nedokázala bránit.

"Clarke, ty jsi tu měla někoho na večeři?" zeptala se máma, když se najednou objevila ve dveřích mého pokoje...