Never give up - probíhá korekce

Ráno

Clarke stála po boku Raven, která držela za ruku Octavii a Bell se mračil vedle nich. Vcházeli do klubu a akce, ať už byla jakákoli, byla v plném proudu.

Mrzí mě, že tam teď nemůžeme být spolu, ale věřím, že si to v budoucnu vynahradíme. A teď ukliď ten mobil a běž se bavit :*

Clarke přečetla poslední zprávu od Lexy a opravdu dala mobil do kapsy. Zhluboka se nadechla, ale její pokus o neviditelnost se nezdařil.

"Proč nešla s tebou?" vypálila O, která se jí najednou koukala přes rameno.

"Co, kdo?" lekla se blondýnka.

"Ta kočka, co ti celej večer psala. Snad by ses nebála nám ji představit?" smála se svému vtipu, ale Clarke opouštěla nálada. Zahučela něco v tom smyslu, že to byla jen kamarádka a vydala se na bar.

...........................................

"Hej, zlato!"

"Ne, díky," odpálkovala Clarke mladíka v jejích letech, aniž by ho nechala pokračovat ve větě.

"Byl docela hezkej, což bys zjistila, kdyby ses na něj aspoň podívala," promluvila najednou dívka, jež seděla do té doby vedle ní a hleděla si své whisky.

Clarke ani tentokrát nezvedla oči, ale její tón už nezněl tak otráveně jako před chvílí: "Nebyl můj typ."

"Ani já bych nebyla?" odpověděla dívka tak pohotově, že to konečně upoutalo pozornost zadumané blondýnky.

Její modré oči přejížděly od tenisek, přes holé nohy, džínové šortky, hezky tvarované tělo, až po zářivý úsměv, svítivě zelené oči a hnědé vlasy po ramena.

"Páni," hlesla Clarke a těžce polkla, když si dívku ještě jednou celou rychle prohlédla. Byla vskutku nádherná. Za jiných okolností by ji sama už dávno vyhledala jako nejkrásnější dívku večera a vyzvala ji na parket.

"To budu brát jako ano," smála se ona a jako by se ještě více rozzářila. Všechno kolem ní padalo do stínu a ona zářila na celý klub.

"Jsem Clare."

"Clarke," vykoktala blondýnka.

"Tančíš?" padla otázka, která Clarke vrátila do reality.

"Já, já jsem zadaná," snažila se Clarke překřičet hudbu.

"To přeci neznamená, že si nemůžeš užít večer," odvětila Clare, ale to už měla jednu ruku na  blondýnky noze a rty se téměř otřela o ucho. Clarke se začervenala, ale přeci jen se nechala vytáhnout na parket.

Stačilo pár minut a Clarke se v rytmu hudby uvolnila. Nechápala, jak mohla ignorovat hudbu. Na každé akci si to tak užívala a dneska by málem seděla celou noc jen na baru. Clare tančila proti ní a usmívala se. Uběhlo několik písní, pár panáků a Clarke se srazila s Raven, která už byla taky značně podnapilá.

"Tak my si o tebe děláme starost a ty jsi zase ulovila nejhezčí holku v klubu. Je tohle normální?" hrála Raven uraženou a se zájmem si prohlížela Clare, která se při jejích slovech začervenala.

"Hele, ty Romeo, jdi si za Julií a pohlídej si jí, aby se nezlila jak posledně," usadila ji Clarke a pokračovala v cestě na parket.

Dalších pár hodin tančila s Clare. Ta už nebyla jen blízko. Dávno položila ruce Clarke na boky a občas s nimi sjela až k zadku. Clarke to nijak výrazně nevadilo, alkohol udělal své a ona se jen bavila.

Někdy k ránu, když lidi začali odcházet, dohodly se s Clare, že i ony půjdou. Clarke se rozloučila s Raven, která byla nejvíc při smyslech a nechala se za ruku vyvést ven.

Čerstvý vzduch byl příjemnou změnou, ač byl v tyto hodiny velmi chladný. Město ponořené do tmy mělo své kouzlo. Nevzbuzovalo strach. Spíš jako by mělo přijít něco nového, krásného. Přicházel nový den. Vítr tiše šeptal v ulicích a rušily ho jen zvuky tlumené hudby.

"Můžeme ke mně, bydlím sama," nabídla Clare, když zrovna Clarke pohladila po boku a přitáhla si ji blíž.

...........................................

Co na tom, že dneska není škola, Lexa přijde na večeři!

Tahle první myšlenka probudila Clarke jako pár facek, div nevyletěla z postele. Její tělo ale zaplavila bolest a sluneční paprsky, příliš ostré na to, aby se dokázala rozhlédnout kolem ji přiměly schovat hlavu pod deku.

"Koukám, že už jsi vzhůru zlato. Mám udělat snídani?" ozvalo se vedle ní v momentě, kdy si Clarke uvědomila, že na sobě nemá oblečení a rozhodně není doma.