Never give up - probíhá korekce

Olympiáda

Nazdárek, tak tohle je pro všechny, kteří jsou školou povinní a musí se dneska vrátit zpátky do lavic :D Já vám teď můžu jen popřát hodně štěstí a příjemnou zábavu :)

Clarke strávila většinu času tím, že si dopisovala s Lexou, ale týden uběhl a ona se nemohla dočkat zítřka. Byly dohodnuté, že v neděli ráno ji Lexa vyzvedne, cesta bude trvat asi půl dne, přespí v hotelu a v pondělí začíná olympiáda. V úterý bude vyhlášení a pojedou zase domů. Měly to být krásné tři dny, které stráví spolu, ve městě, kde je nikdo nezná a kde aspoň chvíli budou moc být samy sebou.

"Takže v neděli ráno tě slečna Woodsová vyzvedne?" zakývala jsem hlavou na souhlas a máma dál pokračovala v probírání následujících pár dní, "nechápu, že to musí být tak daleko... Potřebovala bych tě tady doma ty tři dny. Víš přeci, že budeme akorát stěhovat dědečka do vedlejšího bytu, abychom za ním nemusely přes celé město. Já si myslím, že je to důležitější, než nějaká olympiáda, zlato. Přemýšlej nad tím..."

Ano, tak přesně tuhle větu používá má matka, když mi nemůže něco zakázat, ale je v zásadě proti tomu. Jediné, co jsem jí na to mohla odpovědět je to, že pokud to zvládnu, budu mít plusové body k přijímacím řízením, což ji aspoň na chvíli uklidnilo.

.............................................................

Clarke měla všechno sbalené z předešlého večera a teď se spokojeně válela v posteli, tedy dokud jí nezačal zvonit mobil.

Hrábla po něm a úsměv se jí okamžitě rozšířil, když spatřila jméno volajícího: "Ahoj, zlato," zavrněla rozespale do mobilu, "potřebuješ něco?"

"Clarke? Za půl hodiny jsem u tebe před barákem a vyrážíme," odpověděla Lexa a netušila, jestli se chce smát nebo nadávat, že její přítelkyně očividně zaspala. 

"Pane bože, to už je tolik?" vyletěla Clarke z postele, "neboj, za půl hodiny jsem připravená a teď letím, papa," Lexa nestihla ani odpovědět a displej telefonu se rozsvítil po ukončeném hovoru. Teď už se musela smát. Clarke byla hrozné pako... ale její.

Lexa po půl hodině přijela k baráku Clarke a náhodou jeden muž zrovna vycházel, tak ji pustil dovnitř. Lexa vyjela výtahem a když se chystala zaklepat na dveře, uslyšela dva hlasy uvnitř jak se dohadují. Clarke bez problémů poznala a došlo jí, že se hádá se svojí mámou.

"Clarke, furt si s někým píšeš, vím, že někoho máš, tak proč mi to nechceš říct? Víš, že je mi jedno, jestli to bude kluk nebo holka."

"Mami, není to nic vážného, ani to skoro není vztah, až to pro mě začne být důležité, představím ti ji, ano?"

"No dobře," odpověděla Abby.

Lexa zatla ruce v pěst, a pak se zase pomalu uvolnila. Nadechla se a zaklepala.

Slyšela dupot, jako když někdo běží. Najednou se dveře rozlétly dokořán a v nich stála Clarke se svým zářivým úsměvem.

"Ahoj," zašeptala nadšeně a začervenala se, "ehm, dobrý den," pozdravila znovu a nahlas.

Lexa ji s úsměvem odpověděla a vzápětí se ve dveřích objevila Abby: "Doufám, že budete mít klidnou cestu a že za to ta olympiáda vážně stojí."

"Mami!" sykla Clarke a otočila se zpátky na Lexu, "mám sbaleno, přinesu to a můžeme jet," řekla a odběhla.

"Paní Griffinová, věřte mi, že ta olympiáda za to stojí. Clarke má velký talent," promluvila Lexa, když Clarke zmizela v bytě.