Never give up - probíhá korekce

Trest

Přibouchla jsem dveře a zády po nich sjela k zemi. Moje rty hořely. Moje myšlenky se ztrácely v bezedné propasti.  Mé tělo brnělo a mé smysly selhávaly. Nemohla jsem uvěřit tomu co jsem ještě před minutou cítila. Ovšem, líbala jsem ji celý včerejší večer, jenže dnes políbila mě, ne dívku schovanou pod maskou a stíny klubu.

Dnes jsem dostala naději, že možná jednou budu moc být šťastná, a to po jejím boku. Teď už to vím, ale proč se to stalo až dnes? Jsem hlupák, či blázen? Nebo si někdo nahoře zahrává s mým osudem pro své pobavení? Vědět tohle včera, nikdy neriskuju a nic si s ní nezačnu.

O půl hodinu později přišla domů máma a žádala odpovědi.

"...já, mami, přísahám, že jsem se jen bránila," zaprotestovala smutně Clarke, když Abby začala s výslechem.

"Hlavně, že jsi v pořádku," pronesla nakonec matka unaveně a lehla si na gauč.

"Mami, stalo se něco?"

"To nic, jen jsem hrozně unavená a měla bych jít ještě nakoupit a ty bys měla odpočívat, taky nevypadáš nejlíp."

"Náhodou vypadám líp jak ten idiot. Hezky to schytal," zazubila se Clarke a její matka se alespoň trošku usmála. Věděla, že se její dcera o sebe dokáže postarat.

Pohled Lexy

Opravdu jsem takový hlupák, že s klidem políbím svoji studentku? Jen tak? Bože. Ani nevím, proč jsem to udělala. Ale musím uznat, snad nikdy se mi polibek víc nelíbil, i když byl jen rychlý. S výjimkou včerejšího večera, ta dívka... ta, musím ji najít. Bylo hloupé dát  Clarke naději, když jsem teď posedlá JÍ. Ale jak jsem ji mohla odmítnout, je tak krásná, milá a hodná. Ještě ke všemu se mě zastala, no to bude v pondělí zajímavé, řešit to... Neměla bych takhle myslet, teď mám důležitější úkol. A hlavně příjemnější.

Lexa si nevědomky zkousla ret při pomyšlení na včerejší zážitek.

O několik minut a bloků později

"Co to bude slečno?" dotázal se Lexy mladý barman.

"Mám dotaz. Neznáte tu dívku, co tu včera hrála na bubny, nebo alespoň tu kapelu?" vyhrkla ze sebe Lexa a mladík se začal smát.

"Tu kapelu znám moc dobře, ale na bubny tam hraje můj kámoš, ne nějaká holka," smál se dál barman a Lexa se na něj dívala, jak kdyby spadl z višně.

Tak znova, řekla si Lexa a přehrávala si v hlavě včerejší dění. Za bubnama seděla ta kočka, o přestávce jsme byly spolu a o druhý přestávce jsem za ní šla až ke kapele. Přeci jsem nebyla tak napitá, abych nepoznala, jestli líbám holku nebo kluka. A ty její rty. To musela být dívka! Tak si ze mě ten barman dělá prdel, chrání ji, nebo je tu něco, do čeho nevidím... zatím.

Lexa po další chvíli získala alespoň jméno kapely. Jakmile dojela domů, zadala její název do vyhledávače a ke své smůle zjistila, že kapela má opravdu bubeníka a žádná dívka tam nikdy ani nehrála.

.....................

Když Lexu vzbudil v pondělí ráno budík, musela na chvíli zavřít  oči a připomenout si, co je skutečnost. Prolínaly se jí dva různé sny, přičemž ji druhý dost zneklidnil. 

Byla v baru, líbala tam holku, co hrála na bubny, šly k ní domů a když jí chtěla sundat masku, zjistila, že celou dobu líbá Clarke.

Nejen, že se vzbudila celá nesvá a zmatená, ale tělo měla orosené potem a před očima jí vyskakoval pořád ten samý záblesk snu. Tvář Clarke a to, jak ji líbá.