Ahoj, vím, že poslední kapitola stála za prd, ale musela být taková jaká byla, abych mohla napsat tuhle :D snad vás bude bavit :* Tak hezky čtěte a všem moc děkuju za podporu <3
Pohled Lexy
"No tak Lex, pojď už, určitě vypadáš skvěle," volal na mě Henry z mé kuchyně, kde netrpělivě stepoval a čekal, až vylezu z koupelny.
Vstup do baru byl dnes povolen jenom s maskou, vlastně mám halloween docela i ráda, takže mi to nevadilo. Zrovna jsem se domalovala a sbírala odvahu na to, abych vyšla ven. Netušila jsem, co na moji masku řekne Henry, natož jak by se mohli dívat ostatní.
Dveře zavrzají a já sebevědomým krokem vcházím do osvětlené kuchyně.
"Pane bože... Lex... nikdy jsem si víc nepřál abys byla na kluky, než teď."
Henry na mě civěl jak na přízrak a já se konečně mohla vidět celá v zrcadle... no, myslím, že na tohle by se dala nějaká sbalit...
Pohled Clarke
"Zapojte někdo ještě ten mikrák, za chvíli začínáme," volal Bellamy na pár lidí z kapely a došel až ke mně. "Jsem tak rád, že zaskočíš Eda. Tak narychlo bychom jiného bubeníka nesehnali. Nechápu, jak mohl zkejsnout v koloně sto kiláků odtud. I když volal, že je to něco velkého." Bell mě objal a znovu a znovu děkoval.
"To je v pohodě, máte jediný štěstí, že ty vaše písničky znám tak dobře a že ještě hraju. A přestaň už děkovat, ráda pomůžu," objala jsem ho zpátky.
Bellamy mě sjel pohledem a ušklíbl se. "Co je?" lekla jsem se.
"Nic, jenom si říkám, že jako catwoman vypadáš ještě víc sexy než normálně..."
"Awww, díky, to jsem ráda."
"Bell má pravdu, fakt ti to sluší, zlato," prošel okolo náš basák a plácl mě přes zadek.
"Heeeej, ta není pro tebe!" zařval po něm Bellamy a všichni jsme se smáli.
...........................................
Clarke s kapelou hrála pátou písničku a podnik byl narvaný k prasknutí. Všude hromada lidí v maskách, hlasitá hudba a skleničky s alkoholem.
Pohled Lexy
"Wow, koukám, že dneska dali moji oblíbenou kapelu, už jsem je tu párkrát slyšel. Hrají fakt skvěle, budou se ti líbit," prohlásil Henry hned jak jsme vlezli dovnitř klubu. Hned mě táhl k baru a objednal nám. "Májí skvělého basáka," prohodil ještě a já se zaposlouchala do hudby, co se linula přeplněným prostorem.
"Já raději bubeníky," hrozně miluju, když někdo hraje na bubny. Dokázala bych to poslouchat celou věčnost a teď jsem slyšela, že bubeník z téhle kapely je víc než jen dobrý.
Konečně jsem byla dost blízko na to, abych viděla na kapelu a když jsem se podívala pořádně, došlo mi, že to není on, kdo hraje na bubny, ale ona. Lépe řečeno dívka v koženém obleku, nad kterou jsem zrovna slintala. Sice tu bylo šero, ale měla jsem na ni skvělý výhled. Černá kůže obepínala její dokonalé křivky. Byla jsem si víc než jistá, že se dívám na skutečnou catwoman. Málokterá holka by si mohla vzít tuhle masku a vypadat v ní tak dobře.
Už teď mi bylo jasný, že si ji musím o přestávce odchytit, řekla jsem si sama pro sebe, ale někdo mi poklepal na rameno.
Otočila jsem se a za mnou stála dívka v takovém tom sexy králičím oblečku. Na tohle normálně nejsem, ale přišla jsem se bavit, tak proč ne?
ČTEŠ
Never give up - probíhá korekce
FanfictionFanfikce na the 100 zasazená do dnešní doby. Devatenáctiletá Clarke se s mámou přestěhuje do nového města a i když to tu pro ni není úplně nové, má stále co objevovat.