Never give up - probíhá korekce

Den poté

Konečně nová kapitola... Všem moc děkuju, že čekáte na nový kapitoly a pořád ještě čtete 🖤 vážím si toho

Pohled Lexy

Zvoní budík. Pořád zvoní. Ať to přestane, já dneska nikam nechci. Vší silou zvedám svou těžkou ruku a vypínám nejotravnější zvuk na světe. Je mi zle, bolí mě celé tělo a především hlava. Jediné co mě uklidňuje je myšlenka toho, že dnešní den je poslední pracovní. Zítra je sobota. Shazuji nohy z postele a s námahou se zvedám na nohy a loudám se do kuchyně pro prášek proti bolesti. S vděčností ho zapíjím studeným čajem, když se bytem rozezní zvuk mého mobilu. "Kterej idiot volá takhle ráno?" zanadávám si.

Zvedám mobil, který ukazuje fotku a jméno Henry....

"Bože Lex, měl jsem o tebe strach, nemohla jsi aspoň říct, že jdeš domů?" spustil bez pozdravu starý přítel.

"Prosim tě, promiň. Já ani nevím jak jsem se dostala domů."

"No ty ses dobře zlila teda. Byla jsi s tou holkou, a pak ses mi ztratila. Když jsem tě hledal, kámoš mi řekl, že tě viděl nasedat do taxíku, tak jsem to neřešil, ale tohle už mi příště nedělej, jasný?"

Urputně jsem se snažila svůj mozek přinutit ke spolupráci a vzpomenout si na včerejší večer.

"Jo, ta holka mi zaplatila taxi aby mě mohl hodit domů... počkej! Ta holka! Musím ji najít Henry!"

"Jsem nevěděl, že byla až tak dobrá," smál se mi Henry a kdybych mohla asi ho zabiju. 

"Ta holka byla víc než dobrá, idiote. Taková, na kterou nikdo nemá. Měla svoji čest. Byla nádherná a... chci ji vidět znovu. Musím ji najít a poznat."

"To bys určitě měla, ale být tebou se teď spíš starám o to, abych nepřišel pozdě do práce. Tak zatím," smál se znovu a vypl hovor dřív, než jsem mu stačila odpovědět.

Aspoň v jednom jsem měla jasno. Hned po škole zajdu do toho baru a zeptám se na tu kapelu.

Pohled Clarke

Bylo chvíli před zvoněním a do třídy přišli už skoro všichni. Bellamy akorát shodil tašku a sedl si vedle mě. 

"Co tak smutně, princezno?" Jenom jsem zvedla pohled a jemu bylo všechno jasné, "To kvůli ní?" pokývl hlavou ke dveřím, ke se zrovna vynořila Lexa.

"Kdybys jen tušil, jak krásný to s ní bylo, jak moc mi s ní bylo dobře."

"Já ti věřím," pohladil mě Bell po ruce, "ale přeci není všemu konec, budeš mít ještě dost možností ji získat a to sama za sebe."

"Ale..." namítla jsem, když mě přerušil její naštvaný hlas: "Promiňte slečno Griffin, pane Blaku, ruším svým výkladem snad vaši bezpochyby důležitou debatu?"

Dívala jsem se na ni očima, které jsem celou noc nezamhouřila. Byla chyba to co se včera stalo a já to moc dobře věděla. Naštěstí mě zachránil Bell: "Omlouváme se slečno, už se to nebude opakovat." 

Dívala se na něj, a pak pohledem střelila po mně. Já se jí ale nevydržela dívat do očí. Najednou mě začala neskutečně zajímat struktura lavice, a tak už nedostala možnost dívat se na můj zubožený obličej.

Během dne jsem si dala dvě kafe a volný čas trávila s Bellamym a Raven. Ti dva mi neskutečně zvedli náladu a já se u oběda už i smála.

Clarke vyšla ze školy a došla na její roh, kde narazila na partičku výtečníků ze třeťáku.