Ross Lynch FF (Dokončeno!)

27. Dva roky- 2/3

Ross

Vešel jsem do domu a zrovna šla nějaká ženská s dítětem. Tery se na to dítě podívala znechuceným pohledem. ,,Ty nechceš děti?" ,,V žádným případě, nevidíš jak má ta coura nechutnou postavu?" Pokrčil jsem rameny a šly do obýváku. ,,Čau lidi" řekl jsem vesele. Všichni se na nás usmívaly falešným pohledem, to se dalo čekat. ,,Nevím, co proti nám pořád máte! Kdo to byl?" ,,Nepoznal jsi?" Vyhrkl Rocky. ,,Ne?" ,,To byla Div" řekl Ell. ,,Div?" Otočil jsem se ke dveřím. ,,Div s Wes" zarazil jsem se. S Wesly. Chtěl jsem ji vidět a když mám možnost tak ji jen tak promrhám. ,,Říkala něco o mě?" ,,Nezmínila se" řekla rychle Rydel, aby kluci něco nezkazily čeho by pak mohly litovat. ,,Příjde ještě?" ,,Nevím" řekla Rydel. Otočil jsem se na Tery ,,Hele bylo to dneska fajn, ale dnes tu zůstat nemůžeš" ,,Aha no" ,,Nezlobíš se?" ,,Ne vůbec" řekla a odešla. Vyběhl jsem schody do svého pokoje a podíval se z okna. Div pásala Wesly na sedadlo. Pak obešla auto a odjela. Riker přišel za mnou do pokoje. ,,Nepochlubil ses, že máš dítě." řekl pobaveně. ,,Chtěl jsem to říct, ale ona odjela a nebyl důvod, nikdo se neptal"
,,Ajo"  ,,Víš kde bydlí?" ,,Jo" ,,Zavezeš ně tam?" ,,To nemůžu" ,,Rikere.." ,,Fajn za dvacet minut u auta."

O dvacetšest minut později

,,Ode mě to nevíš" zastavil. ,,Jasně" rychle jsem vystoupil a běžel k bytu 3.C. Zaklepal jsem a otevřela malá Wesly. ,,Ahoj" Wesly chtěla zavřít, ale do dveří vešla Div. ,,Ahoj" usmál jsem se. ,,Wesly utíkej do svého pokoje"  a Wesly jako pejsek odcupital. ,,Co tu chceš" ,,Nemůžu tě navštívit?" ,,Ty? Ne." ,,Pořád stejná" usmál jsem se ještě víc. Pousmála se a pustila mě do vnitř.

O tři hodiny později

,,Tohle mi chybělo" řekla jsem Rossovi, kterej si hrál s Wesly.
,,Co?" ,,To naše povídání" zasmála jsem se. ,,Něco ti ukázu" řekla sladce Wesly a odběhla do pokoje. Ross si sedl za mnou na gauč. ,,Mě si chyběla ty" ,,No nepovídej ani si mě nepoznal" začaly jsme se oba smát. Ross se začal přibližovat. Dělily nás od sebe dva centimetry, ale přiběhla Wesly se svýma obrázkama. Ross si sedl zpátky na zem a Wesly mu začala vysvětlovat, co jaký obrázek znamená. Jsou tak stejní. Wesly se u posledního obrázku zastavila. ,,Tohle je moje maminka, to šem já a tohle je tatínek" řekla tiše. A pomalu se jí začaly hromadit slzy v očích. ,,A proč pláčeš?" Zeptal se nechápavě Ross. ,,Pjotoze tatínka nikdy nepoznám" Ross si ji vzal do náruče a šel si sednout za mnou. ,,Broučku, ale tohle jsme probíraly snad milionkrát" řekla jsem ukliďňujícím hlasem a pohladila ji po zlatých vláskách. ,,Wesly já jsem..." ,,Rossi je čas jít" řekla jsem nervózně. ,,Dobře" posadil Wesly na gauč a klekl si ořed ní. ,,Wes já jsem t..." ,,Rossi!" ,,Ne počkej" ,,Wes já jsem tu vždycky pro tebe jo?" ,,Jo" utřela si slzy a objala ho. Bylo mi z toho do pláče. Ross si stoupnul a chtěl odejít. ,,Kam jdeš stlejdo Lossi" vyprskla jsem smíchy. ,,Domů" ,,Nechci aby si sel domů" ,,Wesly.." řekla jsem ,,Ne"   ,,Tak pojeďte sem mnou nic se nestane vsadím se s vámi, že vás rádi uvidí." ,,Joooo" křičela Wesly a probíhala mezi našema nohama. ,,Vezmu si jen potřebné  věci" usmála jsem se.