Deník neoblíbeného dvojčete

13.září- Hlava bez mozku

Po včerejším zklamání jsem nějak hodně zkamaná. 

VE ŠKOLE

Dneska tu chodím jak bez duše, nic mně nebaví a ještě k tomu nesnáším svoje prolhané dvojče! Viděla jsem u skřínky Jacka a tak jsem se obrátila na druhou stranu a zrychlila tempo. "Počkej!" někdo křičel chodbou. Já se nezastavovala , protože se se mnou nikdo nebaví , tak proč by na mně někdo křičel Počkej?  I přes to jsem se otočila. Dobíhal mně Jack. "co potřebuješ?" řekla jsem . "Jenou jsem se ti chtěl omluvit za ten včerejšek. Víš, ona mi tvoje sestra říkala že o mně říkáš že jsem tupej sportovec a nejsem víc než nula. ALe dneska mi Isle řekla že o mně nemluvíš a když jo tak jen v dobrém." Z toho jsem zčervenala. Víte Magie možná tuší že se mi Jack líbí a chce mi ho sebrat. Holka začíná válka! "To jsem neříkala." " No právě a já se včera kvůli tomu na tebe naštval a šel jsem doučovat Magii italštinu a pak.... po mně vyjela. Došlo mi proč chce abych jí doučoval."

"Dobře, tak dneska v pět." řekl Jack. Souhlasně jsem přitakala.

DOMA - 5 HODIN

Je přesně pět hodin a Jack už stojí před dveřmi. Začli jsme dělat náš projekt. Vůbec jsem na něj nemohla přestat koukat. Je úžasný. On nesmrdí jako ostatní kluci po sýru , ale tak jinak, tak hezky. Než přišel trochu jsem si namalovala řasy. Často říkám že je lepší , když vás lidé znají bez řasenky a nepoznají s ní. A je horší , když vás lidé znají jen s řasenou a nepoznají bez ní.

"Dneska vypadáš nějak jinak. Moc ti to sluší." řekl Jack. Už zase jsem se červenala jak rajče. 

Pracovali jsem a pracovali když najednou... zase zlý plán mého zlého dvojčet. Pustila si nahlas hudbu tak že jsem se vůbec nslyšeli. "Počkej dojdu tám." křičela jsem.Jako vždy rodiče nbyli doma. "Můžeš to utlumit." křikla jsem na Magii. " Jo počkej." Odešla jsem do pokoje, ale Jack už musel jít. Doprovodila jsem ho ke dveřím. Tak tentokrát jsem zase s Magii prohrála. Jen počkej!!