1.července - Prázdniny začínají

215 17 0
                                    

Konečně !! Nemohla jsem dospat jak jsem se na dnešek těšila. Oliver k nám přijde v jedenáct a pak pojedeme na chalupu. Kouknu se na hodinky a je 9:30.  Na ranní sprchu mám celkem dost času. Dobalím poslední věci a zalezu si do sprchy. Šampon, mýdlo, všechno to opláchnout a je to. Zabaluji se do ručníku, když v tom něko klepe. "  Mabel jsi tam?" Oliver. Co tu dělá ? To jsem se sprchovala tak dlouho. Kouknu se na hodiny. Možná si říkate, že je divné mít hodiny v koupelně, ale je to strašná výhoda. Od té doby skoro všechno stíhám včas. Nevím jak vy holky, ale já trávím celkem dost času v koupelně. No dost vykecávání. Možná bych měla něco říct Oliverovy. "Jsi tu brzo."  Ano tak to bylo velice originální z mé strany. "Jo to vím , že tu jsem brzo."  Zahalia jem se do županu co to jen šlo a vyšla ven. "Byla jsem ve sprše." řekla jsem po tom co jsem viděla jak na mně zírá. "Opravdu? A já si zrovna začal myslet , že v tvé koupelně pršelo." "Haha moc legrační." řekla jsem a hodila po něm ručník , který jsem držela v ruce. Popravdě an nevím na co jsem ho s sebou  vzala. Oba jsem se smáli. 

Oblékla jsem se a mohli jsme vyrazit. Oliver mi pomohl s taškou a další taškou a možná i s tou další taškou. Moc kluků už není co by vám pomohli s taškou a tak dále. 

Seděli jsme s Oliverem v zádu. Celou cestu nikdo neřekl ani slovo, což bylo celkem zláštní.  Konečně jsem dojeli. Vystoupili jsme s Oliverem a vzali si tašky. Táta , ten bezeslova zmizel kdesi v chalupě. "Páni. Říkala jsi že je to malá chalupa." "Vždyť jo. Není velká jako některé chalupy tady." "No já si představoval malou chatku." řekl. No naše chalupanení zrovna malá , ale rozhodně není velká. 

Vstoupili jsme do chalupy a pomalu šli po schodech nahoru. "Je to tu fakt hezký." řekl Oliver. "Díky." "Tak kde budu spát?" zeptal se. "No se mnou v pokoji . Jestli ti to nevadí?" zeptala jsem se. "Ne. Určitě ne." usmál se "Jestli to nebude vadit tvému tátovy." "N to už je všechno domluvené. Položili jsem si taška na zem a začali si vybalovat. 

Je pět hodin, ale pořád svítí sluníčko. "Nepůjdeme na zahradu?" zeptal se Oliver. "Jo proč ne." Vyšli jsme zadními dveřmi ven na zahradu. Prošli jsme dozadu na houpačku. Sedli jsme si a koukali na dopředu. "Je to tu fakt krásné." řekl. "Jo to je." Po chvilce mě chytnul  za ruku a propletl naše prsty. Uplně se mi z toho udělali motýlci v břiše. Cítila jsem jak mně pozoruje. Otočila jsem se na stranu a pak mně políbil. Neskutečně užasný pocit. Možná si myslíte, že jsem divná , ale vy to tak nemáte? Když líbate člověka kterého máte rádi , vždycky citím šimrání, radost nebo cokoliv jiného , ale ten pocit dokáže udělat jenom On (možná). 

Vrátili jsme se do chalupy, dali si večeři , chvili koukali na film , který nás přestal bavit po několika minutách a pak jsme si povídali až do noci. 

Deník neoblíbeného dvojčeteKde žijí příběhy. Začni objevovat