Deník neoblíbeného dvojčete

Začíná škola

Tak jak rychle utekly prázdniny tak se zase vrátila škola. Jak už jsem říkala půjdu do deváté třídy. Chodím do soukromé školy Ritchond.  Já osobně tu školu mám moc ráda , protože si můžete vybrat se 4 zaměření. Sportovní, literární, přírodní a matematické.  Všichni jsme rozděleni do tříd podle toho jaké zaměření jsem si vybrali. Dokonce jsem rozřazeni podle úrovních . Což jsem ráda a tak se vůbec na předmětech nesetkávám se svojí sestrou a její tupou bandou, nebo jak si oni říkají POL (parta oblíbeních lidiček). Podle mně dost trapný.  Naše povinná školní výbava je Macbook a spoustu knížek co máme předepsaných, aby jsem si je koupili.

Letost jsem si vybrala zaměření literární a rozhodla se že začnu pracovat ve školních novinách. Sice je nikdo nečte, ale budu za to mít známky navíc. Nebojte já nejsem vlezdoprd jako někteří. A to narážím ne jednoho kluka který se jmenuje Nero. Je to hrozný šprt a podlézá učitelům. Má samé jedničky a je v zaměření na matematiku. Já se s ním potkávám na jazycích pro pokročilé, úroveň B2. Minulý rok jsem první semestr skoušela taky matiku , ale dost rychle mně to přestalo bavit. Patří tam 2hodiny klasické matiky , 1 hodina programování, 2 hodiny matematiky pro pokročilé , 1 hodina geometrie a 2 hodiny cizích jazyků. Tolik matiky to není nic pro mně.

3. září

Ráno jsem se probudila ještě dřív než mi začal zvonit budík. Rozhlédla jsem se po pokoji a u nohou mi ležel moje fenka Ramona. Je to staford a má hnědou batvu s bílýmy fleky. Mám Ramonu strašně moc ráda.  Obula jsem si bačkory a šla do kuchyně . Máma už tam byla a všem uvařila čaj a upekla toasty. "Ahoj mami." popzdravila jsem jí. Pozdravila mně na zpátky. Samozdřejmně Magie tu ještě nebyla ona než se nalíčí a oblíkne, to jáse oblékám až po snídani a vůbec se nelíčím. Není třeba a hlavně nechci být tak hodně namalovaná jako Magie. Je to až někdy hnus. "Dobré ráno rodino a Mabel." řekla Magie. Je akt trapná. "Hele Mabel nesedíš náhodou na mojí židly." zeptala se tak sladkým hlasem, že mně z toho rozbolely zuby. "Jo sedím a co má jako být? Máme snad pevný zasedací pořádek? Že jsem si toho za ty léta ještě nevšimla?!" vyštěkla jem na ní. Je první školní den a já musím mít hned zkaženou náladu. Konečně přišel i táta , ikdyž nevím jestli to je výhra. On totiž Magii hrozně naddržuje. "Tatí! Mabel mi zasedla moje místo! A já na téhle židly sedím pořád tak jí něco řekni!" Mohla se přímo posrat že sedím na její židly. Co to plácám? Ta židle její neni a snad není malé mimino aby si musela sednou na tuhle židly. Fakt někdy něco už přehání.

"No tak si přesedni Mabel. Buďte na sebe hodné." řekl táta. Když to řekl on tak jsem musela.