Roommate [Nová verze]

• My dva •

Přepis proveden 16. 1 2021

Rozdrobená sušenka 

,,P-Počkej... Nech mě prosím domluvit,'' řeknu trochu roztřeseně a stisk ruky postupně povolím, i když se bojím, co by se stalo kdybych ji pustil úplně. Když ho nechám jít teď, možná to bude naposledy, co jsem měl možnost ho zadržet. Srdce se mi bolestně svírá v nepravidelných intervalech a já začíná mít pocit, že pravidelný dech je jen mýtus. Konečky prstů mě brní, což není nic oproti třesu v celých končetinách, jenž mi komplikuje celou situaci ještě víc. Pocity ve mně víří jako písečná bouře a srdce mi bije rychleji než noha Dupíka z Bambiho, který je mi v mnohém podobný. Stejně jako on jsem se připnul na první neznámou existenci v mém životě s vidinou, že budeme navždy kráčet bok po boku. Teď se ale nabízí možnost, že jsem se nechal zlákat nemožným. Už dřív jsem ve škole slyšel nějaké zvěsti a řeči, že mě chce Taehyung jen do postele ale... C-copak by se mnou mohl být tak dlouho bez sexu, když by mu šlo jen o to jedno? Přece by mě už dávno opustil. Věděl by, že to nemá budoucnost a že se s ním nevyspím, dokud si nebudu jistý. Nebo snad? Mohl bych být jen něco jako trofej pro jeho ego, na kterou se vyplatí čekat? Plánoval se přetvařovat do té doby, než mu dám svoje panictví a potom všechno zahodit? To se přece stává v některých filmech. Nedostupná holka, super borec a sázka s nejlepšími kamarády, nebezpečná kombinace. Co když i já jsem jen pouhý vtípek Jina a ostatních? Třeba všichni... Ne, tomu nechci věřit a ani nemůžu. To, co jsem celou dobu zažíval, nebyla lež. Já jeho lásku doopravdy cítil. Ne jeho doteky nebo slova, ale emoce. Nikdo není tak dobrý herec, aby mě zahnal do takové pasti, dokonce ani on. 

,,Myslím... Myslím, že už není o čem mluvit Jungk...''

,,Ale je!'' zvýším hlas, aniž bych si to uvědomoval, a zatáhnu ho za ruku. Jeho tvář se díky tomu natočí mým směrem a já uvidím něco, co ještě nikdy předtím. Taehyungovi slzy jedna po druhé pomalu stékají dolů po jeho červené tváři. Zasáhne mě to jako prudká rána do břicha tupím předmětem. Chci ho obejmout a už ho nikdy nepustit, chci ho zbavit těch krůpějí, které nesou jeho smutek a bolest. Je jedno, jestli brečí z lítosti nebo prohry, já ho prostě nemůžu nechat jen tak odejít. Možná jsem bláhový a hloupý, ale i kdyby to všechno byla jen má fantazie, nemůžu dělat, že naše láska nikdy neexistovala. Byla tu a stále mezi námi je ať už začala jakkoliv. Ruku postupně oddělám a pomalu ji položím na jeho jemnou tvář, která je teď lehce lepkavá a mokrá od slz, které stále nepřestávají téct. Chci brečet stejně, jako on, ale bojím se, že na mou bolest teď není připraven. Není prostor na to, abych mu sdělil, že část mě se cítí zneužita, že si připadám jako odpad a hlupák. Nemůžu mu říct, že narušil mou důvěru ani že mám strach, že jsem propadl špatné osobě. Neudělám to, protože jsou to všechno jen obavy, které jsou proti mé lásce a víře v něho téměř nicotné. Uvědomuju si, že ví, jak moc mi ublížil, ale teď hlavně potřebuje vědět, že i přesto jsem ochotný tu bolest snést. Opatrně jeho tvář pohladím, jako kdyby byl z křehkého materiálu a já se bál, že se mi rozpadne v rukou. Podívám se mu přímo do očí a pokusím se sebrat všechnu odvahu, co mám, ,,nevěřím tomu.''

,,Proč nevěříš pravdě?'' zeptá se a já zavrtím hlavou, aby mlčel. Všechny ty maličkosti, co pro mě každý den dělal, jeho vlídný přístup, jeho chápání mých pocitů, aniž bych se o nich musel zmínit. Věděl, kdy jsem se objetí bál a kdy jsem ho potřeboval. Nikdy neudělal něco, co by mi ublížilo a vždycky myslel první na mé potřeby. Vím, že existují hry a lži, ale taky vím, že jsou věci, které uměle nevytvoříte i kdyby jste chtěli. 

,,Věřím pravdě, ale nevěřím, že přítomnost znamená minulost,'' zamumlám a pohled mi na malý moment sjede na jeho krásné a měkké rty, které jsem měl už tolikrát šanci ochutnat, ale nikdy jsem po nich netoužil tak jako právě teď. Musím vědět, že je tady doopravdy se mnou. Přeju si, aby mě jimi zbavil všech mých pochyb,  ,,možná jsi byl děvkař a i ty další věci, co si řekl, ale teď jsi jiný Taehyungu. Teď jsi jen můj a jde ti o mnohem víc, než o moje tělo, vím, že ano. Nikdy se ke mně nikdo nechoval jako ty, nezajímali se o mé opravdové pocity,'' zase se můj pohled zaměří jen na tu lásku a smutek v jeho očích. Teď není na rozpaky ani strach čas, ten už jsem všechen vyplýtval i s úroky. ,,kdyby ti šlo jen o postel, už dávno bys mě svedl, jako se ti to málem povedlo tehdy. Stačilo by ti pár slov a doteků na správných místech a byl bych tvůj. Moc dobře si to věděl, věděl si, že k tobě něco cítím dřív, než jsem to věděl já. Ty si na mě ale nenaléhal, jen jsi se o mě staral jako o svůj největší poklad.''

,,Protože ty jsi můj poklad Kookie,'' jemně se usměje a opře si své čelo o to mé. úsměv mu opatrně oplatím a lehce spojím naše rty do polibku, který mě utvrdí ve všech mých myšlenkách. Patříme do téhle chvíle stejně, jako patříme k sobě. Dávám do našeho polibku vše, co mám na srdci. Chvíli je žalostný a trpký, ale poté je sladký a oddaný, je všechno, co jsme my. Z prvního polibku vznikne další následovaný novým a poté ještě jedním. Zkrátka mi něco ve mně nedovoluje se od jeho rtů vzdálit. 

,,V tom případě jsi pirát, co si mě ukradl jen pro sebe,'' zašeptám mu na rtech když konečně zvládnu odolat těm dokonale hebkým narůžovělým polštářkům, které si říkají rty. Roztřesenými konečky prstů ho pohladím po tváři a nepřestávám sledovat jeho oči, které teď působí mnohem veseleji, ale stále zraněně. Zajímalo by mě, jestli tak vnímá i on ty mé. 

,,To znamená, že tě musím zakopat a nakreslit k tobě mapu?'' stále zaraženě, ale přesto upřímně se zasměje. 

,,Pako,'' zasměju se s ním a jemně ho praštím do hrudi. Opřu si hlavu o jeho hruď, kde jsem ho předtím praštil pěstičkou a lehce se usměju. Mám opravdu rád tuhle jeho uvolněnou a lehce praštěnou stránku, ale přijímám i tu, co mi ukázal dnes.

,,Kookie?,'' zašeptá po nějaké době, co jsme stále dokola měnily jemné a opatrné polibky za tiché objetí.

,,Hm?'' zabručím příjemně a zvednu hlavu z jeho ramene. Podívám se na něj s jiskřičkami štěstí v očích, které se tam postupem času bezpečně usadily. Jeho přítomnost zahnala všechny ty mračna strachu, které jsem cítil, a doufám, že ta má udělala to samé s ním.

,,Nechtěl,'' jednu ruku oddělá z mých zad a vytáhne z kapsy svůj mobil, který odemkne. ,,Nechtěl by sis zatančit? Minule jsem ti to slíbil, ale...'' zeptá se malinko nervózně, jako kdyby si nebyl jistý svými schopnostmi víc, než mou odpovědí. Malinko se začervenám, ale i tak se usměju.  

,,Mile rád, klidně celou noc,'' mírně se zasměju a nechám si od něj pomoct na nohy. Znovu mu obtočím ruce kolem krku a chvíli ho jen pozoruju, než něco vybere. Usměje se na mě a zapne píseň, kterou jsme párkrát poslouchali i na pokoji. Perfect od Eda Sheerana, mohl vybrat něco lepšího pro dnešek? Já si myslím, že ne, jelikož je to první píseň, co jsme poslouchali čistě spolu. Možná by se dokonce dalo říct naše píseň.  Zaposlouchám se do tónů písně a nechám se jím vést i když si jsem vlastními pohyby stejně jistý jako těmi jeho. Tancujeme spolu jako pár těch nejhezčích milenců na světě a Taehyung do toho chvílemi i zpívá úryvky textu písně. Miluju jeho zpěv, jeho hlas, jeho všechno.  Celou dobu se usmívám jako ten nejšťastnější člověk na světě a mám podezření, že jím pro tenhle okamžik taky jsem.

  ,,I don't deserve this, You look perfect tonight,'' zakončí Taehyung píseň a něžně mě políbí.

Pamatuju si, jak těžké bylo napsat Jungkookovi pocity v téhle části. Není stejný jako postavy, které jsem vytvářela před ním a jeho reakci jsem snad milionkrát přehodnotila. Ve výsledku jsem ale zvolila cestu, kde by pro něj bylo těžké se naštvat nebo odejít, jelikož má tendenci se na lidi a věci upínat hned, jakmile mu na nich začne záležet. Dalo by se říct, že je pro něj kontakt s Taehyungem nepostradatelný, jelikož Jungkook kolem sebe postrádá lidskou společnost a bez Taehyunga by byl úplně sám. Všechny jeho pozitivní emoce se dělí mezi ně dva a potom mezi něj a jeho mámu, tudíž pro něj mají opravdu velkou váhu. S ním se necítí tak nejistý ani plachý, což v něm utvrzuje pocit, že je Taehyung dobrým člověkem a podporuje to jeho důvěru v něj.