Roommate [Nová verze]

• Návrh •

17. 1. 2021

,,Jungkooku?'' zamumlá zničehonic Taehyung a přestane se prsty přehrabovat v mých vlasech. Hned, co jsme se vrátili od mé mámy, jsme oba usnuli skoro jako dvě miminka. Probudili jsme se teprve před chvilkou a oba jsme byli tak líní, že jsme se prostě rozhodli zůstat ležet v posteli a přitom se mazlit. Tahle chvíle by byla úplně dokonalá, kdyby se ve vedlejších pokojích konečně zklidnili a přestali tolik řvát. Tady na tomhle prapodivném místě, zvaném internát, jsou dvě naprosto rozdílné denní doby. Ta první je doba křiku a hádek kdy je na vás váš spolubydlící schopný vyjet kvůli mouše na stropě a ještě k tomu přizvat i sousedy z celého patra. A ta druhá... Při té na vás taky někdo vyjede, ale vezme s sebou kondomy a bude vám to nejspíš příjemnější... I v téhle době se někdy zvou sousedé, ale to je zase o něčem jiném. No a teď je přechod mezi těmito dobami takže je celé patro jako na nohou a není tady ani chvíle klidu. Vždycky mě to nehorázně štve, ale vím, že s tím nikdo nic neudělá. Nebo minimálně ne má osoba, protože kdybych se o to pokusil, pravděpodobně by ze mě ostatní studenti udělali pečeného králíka.

,,Ano?'' opřu se o lokty a s úsměvem se na něj podívám. Vypadá teď trochu unavený, ale to ho dělá ještě roztomilejším. Nebo... Nevím jestli to můžu nazvat roztomilost, protože je to spíš něco jako osobní kouzlo. Jeho osobní kouzlo kdykoliv zazářit, ať se děje cokoliv. Dokonce i teď, kdy vypadá, že chce spát až do rána. To  ale ještě chlapec neví svůj program na noc... Musí mi stát modelem, abych konečně dokončil kresbu jeho profilu. Zase jsem na to úplně zapomněl a mám to odevzdat už v pondělí na první hodinu. Dřív se mi to nestávalo, ale těžko se myslí na práci, když jste s někým, jako je on.

,,Přemýšlel jsem...''

,,Opravdu?'' zasměju se a on mě za to štípne do tváře. Malinko se na mě zamračí, ale to mu dlouho nevydrží, jelikož ho letmo políbím. Musím se naučit ho takhle provokovat častěji, nemůžu ho přece pořád nechávat vyhrát.

,,Co kdyby... Kdyby jsme odešli z internátu a pronajali si spolu byt? Jen my dva. Měli by jsme svoje soukromí a taky... Nemuseli by jsme zkrátka pořád poslouchat ten bordel kolem. Nebaví mě vstávat, když vstávají ostatní stejně, jako mě nebaví poslouchat jejich špatnou hudbu nebo filmy. Nemluvě o tom, když někdo pije beze mě, to už je opravdový vrchol všeho. A taky...'' 

,,To myslíš vážně?'' přeruším ho se značným překvapením a rychle si sednu. Bez přemýšlení na to kývne hlavou s jedním z těch jeho neutrálních pohledů. Chvilku to vstřebávám, ale pomalu si začnu uvědomovat, co vlastně řekl. Já a on... Jen my dva pryč z tohohle sakra divného místa? Vždyť to je... Kdo by se rozhodl bydlet s někým, koho doopravdy nemiluje? Vždyť to je jako vyznání!  Tělem mi projede velká vlna ryzího štěstí a mám co dělat, aby mi koutky úst nevyletěly až ke stropu. Jen myšlenka na společný život ve dvou mě přivádí do rozpaků, ale zároveň k tomu, že už mám vybraný přesný odstín kuchyně. Chci říct, je to opravdu vážný krok, který nenabídnete jen tak někomu a to znamená, že mi Taehyung doopravdy nelhal.

,,Jasně, proč bych ti to jinak říkal? Přemýšlel jsem o tom už dlouho, ale nechtěl jsem na tebe spěchat... No a řekl bych, že je dobrý čas na to odtud odejít... Chci říct...'' odkašle si lehce nervózně a odvrátí pohled. Zjevně takové vážné rozhovory nejsou jeho největší parketou, ,,už jsme náš vztah tak nějak prohloubili a nemyslím si, že nám nějak prospívá tu být. V našem prostředí by to všechno mohlo být jiné. Víš, co myslím, ne? O víkendu to bylo úplně odlišné bez všech těch lidí, co tu jsou, a takhle by to mohlo být už pořád. Žádné omezování, prostě jen náš osobní život,'' řekne s lehkým nádechem růžové a rozpačitě se mi podívá do očí. Takže v posteli úplně bez ostychů a při zmínce o stěhování si hraje na mě? Pff, už nemůžu být ani originální roztomilý Jungkookie. I když protentokrát jsem ochotný mu to opustit, ale jen protože je tak úžasný, když je v rozpacích. 

,,Ehm...No... J-já...Jo...Chci říct...Jo...'' řeknu stejným tónem jako před chvílí on, ale určitě při tom vypadám ještě víc nejistý. Jak se mě na to vůbec může ptát? Samozřejmě, že s ním chci bydlet! Chci s ním trávit všechen čas, co je možný. Chci se probouzet vedle něj v posteli, kde se nemusíme mačkat jako sardinky. Přeju si mu ráno nachystat snídani, aniž by u toho byly desítky dalších lidí, kteří se hádají o místa. Nepřemýšlet nad tím, kdo a kdy nám vrazí do pokoje nebo nemuset poslouchat neustálé rány a nadávky, které jsem dřív ani neznal, jelikož někteří lidi jsou opravdu kreativní. 

,,Cože?'' zasměje se už zase sebejistě a samolibě se usměje. Jasně, starý dobrý Taehyung je zpátky na scéně. Vítej pošťuchování a červená barvo mých tváří. 

,,Rád s tebou budu bydlet,'' usměju se a padnu mu kolem krku, což ho ještě víc přišpendlí k posteli. Oba se tomu zasmějeme, ale pak si vzpomenu na jednu věc, která je mezi námi stále jedním velkým otazníkem. Zase si zpátky sednu a obě ruce zdělám z jeho těla, ,,ale...''

,,Ale?'' sedne si a podívá se na mě trochu zmateně. Přemýšlím jestli ho o to vůbec mám požádat, jelikož jsme se o tom nikdy moc nebavili. Přesněji vzdalo jsme se o tom bavili možná jednou nebo dvakrát a tam náš rozhovor skončil. Je to takové to tabu, které se mezi lidmi nastaví automaticky, aniž by si o to ten druhý musel zažádat. Nakonec se ale rozhodnu to zkusit a opatrně ho vezmu za ruku.

,,Myslíš, že by... Šlo by... Chci se první poznat s tvou rodinu než... Než odejdeme. Myslím, že by bylo fajn, kdyby věděli s kým bydlíš,'' nastane trochu delší ticho a Taehyungovi se v obličeji prostřídá snad milion výrazů. Párkrát i otevře pusu, aby něco řekl, ale vždycky zůstane mlčet. Začínám litovat svého dotazu a chci ho vzít zpátky, ale Taehyung mě předběhne.

,,Ehm...'' nervózně si odkašle a pohledem projede snad celou místnost, než ho upře zase zpátky na mě, ,,no...T-tak dobře. Pokud ted... B-bude ti stačit večeře s rodiči, že ano?'' opravdu mě překvapí jeho styl řeči, ale nejspíš bych to neměl nějak komentovat. Rád bych z toho setkání vycouval, když je mu to očividně až tak nepříjemné, ale na druhou stranu si nemyslím, že by to bylo správné. Nechci ho do toho nutit, ale zároveň mám jistou potřebu podstoupit tento krok.

,,Bohatě,'' usměju se od ucha k uchu a  vřele ho obejmu. Vím, že už to je pro něj velká oběť a že by ani nebylo správné žádat o víc, ,,děkuju,'' zamumlám mu do ucha a políbím ho na tvář. Poté na ústa a pak ještě jednou, o něco hlouběji než předtím.

,,Hm...'' zamumlá, nejspíš jako odpověď a já si opřu čelo o to jeho. Z objetí uvolním jednu ruku, kterou ho pohladím po paži, díky čemuž se usměje mnohem opravdověji a uvolněněji. Chvíli tak zůstaneme a uděláme si tak malou sladkou chvilku uprostřed všeho toho chaosu.

,,A teď stoupnout, jde se dodělat úkol,'' zasměju se a odejdu ke stolku, kde si vezmu všechno, co potřebuju, ,,zase jsme na to zapomněli, je to ten profil jak jsme se o něm bavili.''

,,A můžu pózovat nahý?'' taky se zasměje a já se zarazím. Jednak protože potřebuju jen jeho obličej, jednak protože nejspíš potom nebude chtít zůstat jen u toho.

,,N-no... Klidně...'' sice odpovím opravdu tiše, ale to mu vůbec nezabrání v tom, aby si okamžitě začal sundávat tričko.

Proč je půlka z vás úplně mimo když vám napíšu? xD Lidi, jsem úplně normální holka tak mě tak prosím berte ano? ♥ Můžete mi napsat kamkoliv a nemusíte se vůbec bát. Odpovídám na všechny zprávy a i když mi někdy trvá odepsat tak mě zajímá každá vaše zpráva (na instagramu odpovídám rychleji, protože mi z wattpadu kolikrát nedojde upozornění)