The Guardian (Avengers CZ)✔

1. - Vajíčka na cibulce se slaninou.

"Emily Starková, řekněte svůj slib," řekl oddávající a pohlédl na mou maličkost.

Podívala jsem se Pietrovi do očí a zhluboka se nadechla. "Pietro, prožili jsme toho spolu hodně. Více, než bych dokázala vyjmenovat. Tolik krušných chvil, které jsme mezi sebou měli, jsme překonali a stále stojíme společně proti celému světu. Tolikrát jsem tě mohla ztratit, ale nestalo se tak. A jsem za to ráda. Nikdy jsem nikoho nemilovala tolik jak miluju tebe. Přísahám, že budu navždy stát po tvém boku a nikdy nedopustím, aby se ti něco stalo," pronesla jsem svůj slib a usmála se.

Oddávající se nyní otočil na Pietra a kývl na něj. "Pietro Maximove, nyní řekněte svůj slib," vybídl ho.

Můj nastávající se na mě podíval a usmál se. "Emily Starková. Nikdy jsem nemyslel, že budu stát u oltáře s dcerou Anthonyho Starka. Ale nelituju toho. Ten den, kdy jsem tě úplně poprvé uviděl...nemyslel jsem si, že to skončí takhle. Již dvakrát jsi mi zemřela před očima a přece ses dvakrát vrátila zpátky. To je více, než si zasloužím. Slibuju, že tě nepřestanu nikdy milovat. Slibuju, že nikdy tohoto rozhodnutí nebudeš litovat. Miluju tě," řekl a propletl prsty s těmi mými.

Nechala jsem slzy, které se mi vlily do očí, stéct po tvářích. Přeci jen není hanba, když nevěsta pláče.

Oddávající zaklapl knihu a pozvedl ruce vzhůru. "Pokud proti tomuto svazku má námitky, ať nyní promluví nebo nechť mlčí navždy," vybídl všechny svatebčany.

"Ačkoliv ne proti tomuhle svazku, ale přece něco proti mám," ozval se něčí ženský hlas.

Prudce jsem se otočila a pohlédla na ženu, která přes hlavu měla kápi, takže jí nebylo vidět do obličeje.

"Mluvte, co máte na srdci?" vybídl onu ženu oddávající.

Žena zvedla hlavu a shodila si plášť z ramen. Blond vlasy se jí zavlnily po zádech a v jejích světlých očích zazářil plamen nenávisti. Na sobě měla černou kombinézu. U pasu připevněné zbraně, které zajisté nebyly všechny. Přímo mezi svatebčany stála vůdkyně Hydry, Sharon Carterová. "Neber si to osobně, Invisible, ale já tě prostě nenechám být šťastnou," řekla a vytáhla pistoli, kterou na mě namířila.

Celým sálem, kde se obřad konal, se ozvaly výkřiky vystrašených svatebčanů, kteří se snažili dostat do bezpečí.

Škubla jsem sebou a pohlédla jsem na své ruce. Rychle jsem před sebou vytvořila štít, aby se od něj kulka odrazila. Ozval se výstřel, když Carterová vystřelila, a překvapený vzdech, který zazněl po mé pravici. Ohlédla jsem se a vyděšeně se podívala na Pietra, který klesl na kolena. Na jeho bílém saku se začala objevovat červená krvavá skvrna. Přesně v oblasti srdce.

"Konečně pocítíš to, co jsem cítila já!" zasmála se šíleně Carterová.

"Pietro!" vykřikla jsem a zachytila jsem ho těsně předtím, než padl na zem. "ne, ne, ne! Ty nesmíš umřít! Nesmíš mě tu nechat, lásko, prosím."

Pietro ztěžka dýchal a jeho rty se zkřivily do úsměvu. "Nikdy tě neopustím, Emily. Vždycky budu při tobě stát, v dobrém i zlém. Vždycky," zašeptal a pohladil mě po tváři. Poté oči zavřel a jeho ruka klesla na zem.

Šokovaně jsem hleděla na jeho mrtvé tělo ve svém náručí a nebyla schopná přijmout realitu, která se změnila z minuty na minutu. Právě jsem přišla o toho, kterému jsem věnovala srdce. O toho, kterého jsem milovala více než sebe samotnou.