Delectatio morosa...

Hry...

Vysoce nebezpečná hra, je když začnete něco cítit k někomu, komu jste slíbili, že nic cítit nebudete...

Pak je tu druhá strana, cítíte dejme tomu k jedinci A, nějaký cit a po chvíli zjistíte, že je to láska.... Která, ale není ani trochu opětovaná. Tak hledáte někoho kdo by ten smutek a žal ve vás zahnal. No a mezi tím vyplýtváte asi tak čtvrtinu abecedy. Proč jen čtvrtinu? No dejme tomu, že jak si jedinec A všimne, že jeho si již nevšímáte, začne se o vás zajímat... A takhle to je stále dokola a dokola až k zbláznění.

Ale když už vás abeceda neuspokojuje a nedá se s ní zapomenout, vy potřebujete zapomenout nejen na jedince A, ale na vše na celí svět kolem vás, Přejdete k něčemu jinému. Ke hře, která z vás dozajista dokáže udělat blázna během lusknutí prstů. Prvně si musíte najít svého úchyla. Narušené to stvoření se kterým si začnete hrát a probouzet v něm jeho temnou stránku. Avšak pozor toto stvoření ve vás začne vyvolávat to samé a pak... Pak už se jen vezete na kuse hovna do kterého jste oba s radostí skočili...

...Nejhorší však na tom je, že toto stvoření máte docela rádi a slíbili jste jak jemu tak sobě, že se do něj nezamilujete.... Ale je ještě něco horšího než se zamilovat... je to důvěra v kamarádství, také soucítění.....Nejhorší je, že si sním rozumíte a dokážete se pochopit....A že vám rozumí jako nikdo jiný....Protože nechcete přijít o tak dobrého kamaráda...