Delectatio morosa...

Dosáhnutí cíle?...

Podívejte se do svého srdce. Co je tam uvnitř?Co vás tam v hrudi svítá tak, až vás to bolí? Čeho chcete dosáhnout ???

Je to dokončení školy? Postup v práci, či si ji jen udržet? Dodělat si motorku? Zamilovat se...

Pro mě je to rozhodně ta škola, i když je pravda, že to tak vůbec nevypadá a nic pro to nedělám. Práce mě sice tíží, ale já si raději nechám srát na hlavu než dělat problémy... Motorku ani jinou lásku s koly nemám... Ach ano zamilovala jsem se. Velké očekávání, velké oči... A to je ten kámen úrazu...

Podívejme se pár kapitol dozadu. Ano už to vidíte? Jedinec A, či muž se svou bublinou... ve své podstatě píši o tom co jsem opravdu zažila... A No on tu bublinu dokázal po roku a třičtvrtě prasknout...  Opravdu se divím, že to dokázal a jsem za to strašně ráda, ovšem není Božský... Já vím, co jsem taky čekala. Kamarádce tvrdím, že potřebuji dva chlapy...

 Jednoho na žití a abych ho mohla rozmazlovat, milovat a on mě. Abych s ním mohla mít ty klišé romantické scény. Abych se s ním mohla hádat, prostě zažívat normální vztah. No a pak toho druhého... Toho který ze mě doslova vyšuká duši. To drsné a přitom tak úžasné...Kterému bych se musela podřídit. A bohužel ještě jsem nenašla a ani se nezamilovala do chlapa který by mě splnil obojí...

Teď? Teď mám svou lásku... Svého podivína, Který, ale není v posteli božský! Je až jednotvárně nudný ... a přesto ho miluji. Ovšem, já stejně budu utíkat za tím co chci, co potřebuji... Myslete si o mě co chcete, je mi to jedno. Třeba svého podivína naučím co má v posteli dělat a nebudu potřebovat výpomoc... Kdo ví... Teď ale vím, že i když jsem v noci nespala, potřebuju vyšukat a to tvrdě. 

.... Miluju chlapa, co mě nedokáže uspokojit.... 

                                              ... a dokáži vůbec já jeho?...