Delectatio morosa...

Co by se stalo kdyby...

Ještě donedávna jsem si myslela, že jsem těhotná. Tak si tak říkám co by se stalo, kdybych opravdu byla...
Nevím jak by se k tomu postavil přítel, natož jak bych se k tomu postavila já samotná. Za ten rok co jsme spolu, jsem si uvědomila pár věcí a jednou z nich je, že on se rozhodně vázat nechce. Chce mít svůj klid, chce mít svůj svět.
Ano je to přesně ten jeho stereotyp, akorát s tím rozdílem že tentokrát mě do své bubliny pustil. A já ho v tomto ohledu nechci zradit, protože když se to vezme kolem a kolem tak ano já mu do té jeho bubliny prakticky vpadla a to bez ptaní.
Nicméně jak by to asi vypadalo kdybych opravdu těhotná byla?
Nevím jestli bych potrat přežila, vlastně kdyby se mě někdo zeptal před rokem asi bych mu řekla, že bych na něj bez váhání šla. Tak co se změnilo? Myslím, že je to v pohledu "vlastnictví". Jo zní to divně, ale uvažujte. Ten tvor co by ve vás rostl přece není jen váš a nerozhoduje o něm jen vy. Navíc jeho "spolumajitel" je člověk kterého milujete. Neřeknu nic kdyby to byl úplně cizí člověk, či kamarád co vypomůže. To bych se k této možnosti obrátila asi hned, ale není.
Je pravda ohledně mého sexuálního života v tomto vztahu, bych dokonale dokázala určit početí prcka xD. Emm teď sem asi odbočila, nic méně co bych asi dělala kdybych byla v tom ? No prvně bych šla koupit basu piv a následně ji přinesla ke kamarádovi do garáže.  Tam by sme dumali nad všemi možnostmi a následně dodumali k závěru: ,, Maruš musíš to říct Michalovi". Bože sliším Kódla už teď. No a pak bych šla za Michalem posilněna jedním nebo dvěma klasiky z basy.
A děj se dílo boží co by se dělo dál ??? No rozhodně by byl naštvaný, že sem za ním nešla jako za prvním. No a pak je tu jak by se k tomu postavil. Čelem? Či by utekl? Další z možností je, že by se hrozně moc naštval. No ale rozhodně bych chtěla vidět jeho otce až by se to dozvěděl...hmmm asi by ho kleplo.
A jak by sme pokračovali dál ? Bojím se, ale myslím že by mě v tom samotnou nenechal. Snad... A dostali sme se k závěru, že děkuju bohu za to, že jsem dostala menstruaci ikdyž s dvanácti denním zpožděním. 🙂 Nejhorších dvanáct dní v mém životě.