Delectatio morosa...

stereotyp...

Myšlenka: Každý si tvoříme stereotyp, aby jsme mohli přežít a žít ve spokojenosti a určité radosti...

Problém je, že někteří lidé se k tomu tak strašně upnou a udělají si podle sebe tak dokonalou bublinu, že z ní nevylezou ať se snažíte sebevíc...

Příklad: Muž dalo by se říct, že mu asi nic nechybí, ale oko vidí... Tak tento daný jedinec pracuje a pracuje stále. Má svou vlastní živnost, jak jinak. Vždy z práce jezdí do hospody a od tam přímou lajnou domů. Svátky mu nic neříkají, no možná si jednou za čas vijede na chatu do čech. Soukromý život naprosto žádný na ženy nemá čas a k tomuto se pěkně prosím dopracoval ve svých mladých dvaatřiceti letech.

Udělejme to zajímavější. Dejme tomu, že o tohoto daného muže se zajímá dívka. Zajisté je zde jistý věkový rozdíl, řekněme necelých třináct let. Ovšem jeho věk se dozvěděla asi za půl roku po tom, co ho poznala. Přes veškerá zklamání co jí dopřál, že jich nebylo málo, ho stále miluje.... Trochu smutné že.... A i po roku a půl se ta dívka snaží, ale on nic. Ne, že by k ní nic necítil. Přiznal se, že cítí, ale tak strašně moc se bojí prasknout svou bublinu a nevidí co se děje kolem. Ta dívka se totiž již několikrát snažila zapomenout a projížděla abecedu... Teď si už jen hledá důvody proč ne, proč ho vlastně nechce. Avšak vždy když ho vidí tak na vše zapomene...

Záver je jednoduchý. Mějte své stereotypy, své bubliny, ale nezapomeňte, vždy je tu někdo, kdo vaší bublinu bude chtít prasknout. A toho daného kazisvěta to možná bude bolet víc než vás....

.... A to podle toho jak se k tomu postavíte vy sami...